Blog, Strana 3

Bylinky na zánět žil

Příroda nabízí mnohé bylinky na zánět žil nebo křečové žíly, které dokáží pomoci při onemocnění a zmírnit příznaky. Právě zánět žil trápí mnoho lidí. Nezdravá strava, málo fyzických aktivit nebo obezita - to vše působí jako zátěž na žíly.

Zanícené žíly sužují život otoky, pocitem těžkých unavených nohou, citlivostí a bolestí. Pokud tento problém trápí také vás, pomohou bylinky na zánět žil - jako prevence i jako záchranná brzda.

DOMÁCÍ LÉČBA ZANÍCENÝCH ŽIL

Nejčastěji se zánět žil objevuje u lidí se sedavým zaměstnáním, u kuřáků nebo u lidí se zlou srážlivostí krve. Pokud se u vás projevil zánět žil, nezoufejte. I přes to, že  zánět žil patří mezi závažné cévní onemocnění, dokážete si pomoci domácí léčbou.

Ta by měla obsahovat bylinky na zánět žil, které pomáhají žilní pružnosti a regeneraci. Tělo při zánětu žil potřebuje výživu, která působí hlavně zevnitř.

BYLINKY, KTERÉ FUNGUJÍ PŘI ZÁNĚTU ŽIL

  • Listy z malinovníku - tato bylinka je při zánětu žil nenahraditelná. Má totiž protizánětlivé účinky a zlepšuje stav žil. Tato bylinka také tlumí bolest.
  • Měsíček lékařský - další protizánětlivá bylina, která působí pozitivně na žíly. Pomáhá při infekcích, zánětech a žilních problémech.
  • Fialka voňavá - i tato bylinka působí protizánětlivě. Je vhodná také při revmatických bolestech.
  • Listy z borůvek - pomáhají udržet zdravý cévní systém a zlepšují jeho odolnost. Používají se také  na odstranění otoků při zánětech žil a odvodnění.

JAK SI PŘIPRAVIT BYLINKY NA ZÁNĚT ŽIL?

Bylinky můžete využívat jako čaj nebo si z nich udělat zábal. Pokud nemáte možnost nasbírat si potřebné bylinky, vyzkoušejte čaj Flex, který obsahuje všechny bylinky potřebné na pomoc při zánětu žil.

Bylinky ve vzájemné spolupráci podporují cévní systém, žilní membrány a pružnost žil. Čaj obsahuje účinné látky, které podporují vyplavování nežádoucích látek z těla, odstraňují otoky a tlumí příznaky zánětu žil.

Příprava čaje z bylinek na zánět žil je velice jednoduchá. Do šálku nasypte 1 – 2 čajové lžičky čajové směsi a zalijte 3 dl vroucí vody. Nechte 10 minut odstát, sceďte a bez přidání sladidel popíjejte! Takovou kúru aplikujte v denní dávce 1– 2 šálky ráno nebo případně mezi dvěma jídly. Po 4 – 6 týdnech doporučujeme 2 týdny pauzy.

Takto připravené bylinky na křečové žíly nebo zánět žil můžete využívat také jako zábaly. Příprava zábalů na zánět žil je stejná jako při čaji. Připravený odvar můžete aplikovat přímo na místo, kde je žíla zanícená nebo vydutá. Bylinky na zánět žil při takové aplikaci působí blahodárně na regeneraci, zmírňují bolest a podporují léčbu.

Pokud i vaše žíly potřebují zachránit, zavolejte si na pomoc ověřenou sílu přírody! Bylinky na zánět žil od HillVital jsou klíčem k zdravým žilám, proto je využijte!

Je to cukrovka? Jaké jsou její příznaky?

Cukrovka, lékařsky diabetes mellitus, je nemoc látkové přeměny. Vzniká při poruše hormonu inzulín nebo při jeho nedostatku. Kromě nedostatečné přeměny cukrů v těle dochází také k poruše zpracování tuků, bílkovin, minerálních látek a vody. S inzulínem je spojený také chrom. Ten má velice důležitou úlohu pro diabetiky, protože podporuje funkci inzulinu. To znamená, že chrom je potřebný pro metabolismus tuků, bílkovin a uhlohydrátů.

Cukrovka dnes trápí velké procento populace a na její odhalení stačí jedna kapka krve. Optimální hodnota cukru v krvi ráno nalačno je do 6.0 mmol/l . Zvýšená hodnota už indikuje problém. Kromě zvýšené hladiny cukru, diabetes provázejí i další příznaky. Cukrovku řešíme vícerými způsoby.

Varovné příznaky cukrovky mohou být až tak mírné, že si jich ani nevšimnete. To platí zejména při diabetu 2 typu. Někteří lidé při tomto druhu diabetu nic nezjistí, pokud  nenastane vážnější poškození v důsledku cukrovky.

Při diabetu 1. typu se symptomy obvykle vyskytují rychle, během několika dní nebo několika týdnů a jsou mnohem vážnější.

SPOLEČNÉ PŘÍZNAKY CUKROVKY

Některé formy cukrovky se nedají léčit jinak než pomocí léků. Při jiných formách cukrovky ale dokážete svému tělu pomoci cvičením, správnou dietou a místo ve vaší lékárničce by si měl najít i bylinkový čaj na cukrovku.

Oba typy diabetu mají některé příznaky stejné:

Hlad a únava - patří mezi první příznaky cukrovky. Naše tělo proměňuje jídlo, které jíme na glukózu, kterou naše buňky používají na energii. Avšak naše buňky potřebují inzulín na to aby přinesli glukózu.

Pokud tělo nevytváří dostatek inzulinu nebo buňky inzulinu odolávají, nedostává žádnou energii, což má za následek hlad a únavu.

Časté močení a žízeň - je také jedním z projevů cukrovky. V průměru obvykle každá osoba potřebuje vykonat malou potřebu 4 až 7 krát za 24 hodin. Pokud však člověk chodí na wc častěji, může to být příznak cukrovky.  Na to navazuje žízeň. Čím více člověk močí, tím potřebuje více tekutin a pronásleduje ho neustálá žízeň.

Sucho v ústech a svědění kůže - vzhledem k tomu, že naše tělo používá tekutiny k močení, ostatné části jsou méně hydratované. Kromě jiných i kůže, která pokud je velmi suchá a nedostává dostatečné množství vody může svědit.

Svědění - vzhledem k tomu, že diabetes ovlivňuje krevní oběh,což může vést k vysychání kůže, svědění, které se projevuje na většině končetinách, můžete vyskoušet tělové mléko. Pokud se nepodaří vyspořádat s těmito příznaky je potřebné navštívit lékaře.

Kožní změny - tmavé, kožní skvrny, otoky ,mohou naznačovat vysokou hladinu cukru v krvi, protože právě vysoká hladina cukru způsobuje skvrny na pokožce.

Problémy se sluchem - překvapivé, ale vysoká hladina cukru v krvi může způsobit problémy se sluchem. Může poškodit krevní cévy a nervy ve vnitřním uchu. Ztráta sluchu může byt ranný příznak cukrovky.

Rozmazané vidění - změna hladiny tekutin v našem těle může způsobit, že se čočky v očích zvětší. Mění tvar a ztrácejí schopnost soustředit se.

CUKROVKA 2 TYPU: PŘÍZNAKY

  • Cukrovka 2 typu a její příznaky mají tendenci projevit se až po delší době, mezi hlavní patří:
  • Pomalu se hojící rány -  vysoká hladina cukru v krvi může ovlivnit krevní oběh a způsobit poškození nervů.
  • Bolest nebo necitlivost nohou - jako další výsledek poškození nervů.

CUKROVKA TYPU 1: PŘÍZNAKY

Neplánovaný úbytek hmotnosti. Pokud tělo nemůže získat energii z jídla, začne spalovat tuky a svalovou hmotu. Při cukrovce můžete zhubnout, i když nezměníte stravovací návyky.

Nevolnost a zvracení. Když se tělo uchýlí k spalování tuků, vytváří „ketony“. Ty se mohou hromadit v krvi až do nebezpečných úrovní. Tento život ohrožující stav se nazývá diabetická ketoacidóza. Ketony mohou způsobit pocit nevolnosti v žaludku.

KDY ZAVOLAT SVÉMU LÉKAŘI

Pokud jste starší než 45 let nebo máte dědičný náběh na cukrovku, je důležité, abyste byli testování. Při včasné diagnostice se můžete vyhnout poškození nervů, srdečním problémům a jiným komplikacím.

Ve všeobecnosti zajděte na kontrolu když:

  • Cítíte žaludeční nevolnosti, jste slabý a máte velkou žízeň
  • Často močíte
  • Začínáte dýchat rychleji než normálně
  • Máte sladký dech, který voní jako odlakovač na nehty (to může být znak velice vysokých ketonů)
Kyselina mléčná - pomůže při ekzémech!

Věděli jste o tom, že kyselina mléčná dokáže pomoci i při ekzémech? Tato přírodní látka  kromě zkrášlení pleti dokáže pomoci i při ekzémech .

CO JE TO KYSELINA MLÉČNÁ A JAKÉ JSOU JEJÍ ÚČINKY?

Kyselina mléčná je tekutina, která se v těle tvoří přirozeně.  Je přítomná v horní vrstvě pokožky a je také součástí přirozeného hydratačního systému pokožky. Tato kyselina je hydroskopická, tedy váže a zadržuje vlhkost.

Kyselinu mléčnou můžeme najít i v:

  • mléku
  • ovoci
  • zelenině

Je velmi často vyhledávaná pro své blahodárné účinky na pleť, proto se velmi často používá v kosmetice. Pomáhá například zesvětlit tmavé skvrny nebo vyplnit jemné mimické vrásky.

JAKÉ JSOU ÚČINKY KYSELINY MLÉČNÉ?

Přírodní organická látka - kyselina mléčná - má mnoho prospěšných účinků nejen na pleť, ale na celkovou vitalitu lidského těla. Kromě jiného kyselina:

  • podporuje vylučování starých povrchových buněk
  • zvyšuje rychlost obnovy buněk
  • je dobrou volbou pro šupící se a ekzematickou pokožku

Má navíc i dezinfekční a antibakteriální vlastnosti. Kosmetické produkty s obsahem kyseliny mléčné jsou velmi vhodné pro osoby s citlivou pokožkou.

KYSELINA NA EKZÉMY

Kyselina mléčná je dostupná v mnohých kosmetických přípravcích. Jsou ní obohaceny pleťové krémy nebo tělové mléka. A právě takové by si měli vybírat osoby, které trápí ekzém nebo lupénka.

Jako složka kosmetiky pomáhá udržovat vlhkost pokožky, zklidňuje ji a hloubkově vyživuje. Právě díky tomu je suchá pokožka napadená kožní nemocí promaštěná a nemá sklony k odlupování a svědění. Navíc, tato kyselina urychluje i obnovu buněk a tak se pokožka dokáže rychle “vzpamatovat” po zásahu kožní nemoci.

Pokud i vás trápí ekzémy nebo jiné kožní potíže, sáhněte po kosmetice s kyselinou mléčnou. S touto přírodní látkou můžete opět dosáhnout krásné pokožky.

Svalová horečka - svalovice - opožděná svalová citlivost

“Svalovice” je lidové označení bolesti svalů a pocitů jejich ztuhlosti, které obvykle přicházejí jako následek nadměrné nebo nepřiměřené fyzické námahy. Je více než pravděpodobné, že se s ní v životě setká každý. Díky této obecné zkušenosti máme všichni nějakou představu o jejím průběhu a nepříjemnostech charakteristických pro tento bolestivý stav. 

Navzdory většinovému užívání lidového slova “svalovice” se tento pojem v medicínském slovníku velmi neuchytil. Odborně se tento stav nazývá svalová horečka. V literatuře se člověk může setkat i s jiným pojmenováním - opožděná svalová bolest nebo opožděná svalová citlivost. Toto pojmenování pochází z angličtiny, kde se pro “svalovici” odborně používá pojem delayed onset muscle soreness, častokrát pouze jako zkratka DOMS

Svalová horečka je následkem nepřiměřené fyzické zátěže. Avšak to, co je přiměřená a co nepřiměřená fyzická zátěž, je věcí velmi individuální. Pro trénované, aktivní sportovce může být příčinou “svalovice” nadměrné svalové vypětí v úsilí o překonání osobního výkonnostního rekordu. Anebo i snaha o optimální výkon po návratu k sportovní aktivitě po delší pauze, ať už byla způsobená zraněním nebo jinými důvody. 

U lidí se slabší fyzickou kondicí může svalovici způsobit omnoho menší rozsah fyzické aktivity. Prodloužená procházka v lese, první den nebo dny práce na zahradě po zimě; příčinou svalové horečky může být jakákoliv pohybová aktivita, která překračuje naše limity. Tato omezení jsou kromě jiného tvořené zejména naší fyzickou kondicí, která je výsledkem dostatku nebo naopak nedostatku pohybu.

Svalovou horečku ( namožené svaly) není ale nutné chápat jako negativní stav.Pohybová aktivita představuje nezbytnost pro každého. Mírné bolesti mohou signalizovat důležitý trénink a možný pokrok v kondici.

 

Příčiny svalové horečky

Vědeckých teorií, které si uložili za cíl vysvětlit příčiny “svalové horečky”, bylo skutečně mnoho. V ne tak dávné minulosti byla populární teorie, podle které je příčinou bolesti a ztuhlosti svalstva během “svalovice” nedostatečné vylučování kyseliny mléčné. Její nedostatečné vylučování mělo za následek, že sa usazovala ve svalech a tím způsobovala nepříjemné bolestivé vjemy. 

Tato teorie je už dnes pro většinu vědeckých komunit minulostí. Vědci v současnosti předpokládají, že za bolestivé stavy v čase svalové horečky odpovídají mikroruptury, malé přetržení svalových tkání. Tato vlákna však mají schopnost obnovy. Je možné říci, že cyklus zátěže a obnovy těchto svalových tkání je tím, co člověku přináší lepší fyzický stav pohybového aparátu. 

Trvání svalové horečky

Jak nám odborný název pro “namožené svaly” napovídá, jde o bolest objevující se opožděně. To znamená, po určité době, většinou po 12 až 48 hodinách od ukončení aktivního tréninku či pohybové námahy.

První hodiny svalové horečky nám mohou způsobovat mnoho nepříjemností, jakými jsou například bolesti nejvíce namáhaných svalů, těžkosti při pohybu, resp. omezení pohybu. Ztuhlost svalů často nedovolí vykonávat běžné práce a aktivity s takovou jistotou a lehkostí, jak to je za normálního stavu.

Svalová horečka obvykle trvá 5 až 7 dní, přičemž svého vrcholu v bolesti dosahuje v druhý a třetí den po ukončení pohybové aktivity.  Po týdnu by měla svalová horečka ustoupit. 

Prevence a možnosti zmírnění svalovice

Nejlepším způsobem, jak se vyhnout svalové horečce, je udržovat se v dobré fyzické kondici. Pokud jsme dostatečně vytrénovaní a pohybově aktivní, je pravděpodobné, že nám obyčejná, normální pohybová aktivita neublíží. 

Pro aktivní sportovce, od kterých se očekávají nadprůměrné výkony spojené s nadměrnou zátěží, se doporučuje na rozehřátí před plánovaným výkonem zahřát se jednoduchým strečinkem, který umožní vyrovnat a protáhnout dosud možná ztuhlé svalstvo. 

Co však dělat, když už nás svalovice trápí?

Existuje několik způsobů a postupů jak tlumit svalové bolesti. Pro moderního člověka se stala snad nejjednodušší cestou koupě volně prodejných léků proti bolesti. Jejich účinek však v případě svalové horečky není vždy takový, jak bychom očekávali. Navíc je užívání léků proti bolesti obvykle spojené s rizikem nepříjemných vedlejších účinku. 

Zde je několik konzervativních způsobů terapie:

  • Při svalové horečce je důležitý odpočinek, nezatěžování právě těch partií svalstva, které jsou centrem bolesti. To nejen chrání člověka před další nepříjemnou bolestí, zároveň umožní urychlení regenerace svalstva.
  • Připomeňme si však konzervativnější léčbu, která byla známá již generacím našich předků. Ledování, chlazení postiženého svalstva ledem často přináší krátkodobou úlevu. Kryoterapie, tedy ochlazování svalstva používají mnozí sportovci za účelem prevence svalové horečky a také urychlení  regenerace. 
  • Jiným způsobem jak zmírnit bolest je opak kryoterapie a to teplá koupel. Ta může mít také velmi příznivé účinky na celkovou regeneraci organismu po těžké fyzické námaze. V případě zánětu svalů však může stav ještě zhoršit.
  • Na mysli je třeba mít i možnosti použití bylinkových mastí, krémů a tinktur. Krémy s vysokým obsahem mentolu a heřmánku působí na svaly blahodárně; mentol přináší příjemný pocit ochlazení a heřmánek se podílí na hojivém procesu a obnově mikroruptur postiženého svalstva. 

V bylinných balzámech, jako jsou Salikort balzám a Maximum balzám, je koncentrované velké množství účinných bylin, jakými jsou mentol, eukalyptus, heřmánek nebo aloe vera. Tyto balzámy mohou poskytnout krátkodobou úlevu od svalových bolestí. No pravidelná aplikace těchto bylinných mastí na postižená místa zredukuje čas trvání bolesti.

Poruchy sluchu - co s nimi?

Poruchy sluchu jsou výsledkem poškození jedné nebo více struktur vnějšího, středního nebo vnitřního ucha. Mohou  probíhat pomalu, nebo se najednou vyskytnout. Jaké jsou příznaky poruch sluchu, proč vznikají a jak jim předcházet?

Známe několik druhů poruch sluchu

Normální sluch se pohybuje v rozmezí 0 až 25 decibelů. To znamená, že s dobrým sluchem můžeme slyšet například dýchání, které má přibližně 10 decibelů. Světová zdravotnická organizace (WHO) určila v roce 1980 Mezinárodní klasifikaci sluchových poruch (stupně ztráty sluchu):

  • lehká ztráta sluchu           26 – 40 dB
  • střední ztráta sluchu        41 – 55 dB
  • středně těžká ztráta sluchu  56 – 70 dB
  • těžká ztráta sluchu           71 – 90 dB
  • úplná ztráta sluchu       více než 91 dB

Poruchy sluchu se rozdělují podle toho, která část sluchového orgánu je poškozená. Rozdělují se do 3 kategorií:

  • převodové (poškozen je uzavřený vnější zvukovod nebo střední ucho), 
  • percepční (poškozené vnitřní ucho - slimák nebo sluchový nerv, sluchová dráha) 
  • smíšené, kdy je postižený celý sluchový orgán

Jaké jsou nejčastější příčiny vzniku poruchy sluchu?

Nadměrný hluk

Nadměrný hluk, ať už v pracovním prostředí, nebo během volnočasových aktivit, může po čase poškodit vnitřní ucho a tím se rozvine percepční porucha sluchu. Nebezpečný je poslech příliš hlasité hudby nebo časté zdržování se v místnostech s hlukem. 

Zánět ucha a jiné nemoci 

Málokdo se s touto nemocí ještě nesetkal. Zánět středního ucha postihuje asi 10% populace. V některých případech se může tato nemoc vyvinout až do chronického zánětu, který poškodí střední ucho a to může vést k poruchám sluchu. Nikdy proto nepodceňujte zánět a léčte ho! Poruchy sluchu mohou mít na svědomí i další infekční nemoci jako spalničky, zánět mozkových blan nebo léčba silnými antibiotiky.  

Stárnutí sluchového orgánu

Oslabení sluchu může být zapříčiněno i stárnutím. Když stárneme, struktura ucha ztrácí svoji elasticitu a malé vlasové buňky už nereagují tak dobře na zvukové vlny. Statistiky uvádějí, že až třetina obyvatelstva nad 65 let trpí poruchou sluchu, kterou nelze odvrátit,  lze ji však korigovat sluchadlem.

Vrozené poruchy sluchu

Další kategorií jsou vrozené poruchy sluchu. Děti se mohou narodit s chybnou genetickou informací, která způsobuje poruchu sluchu. Poruchu sluchu u novorozenců může určit lékař vyšetřením. 

Jak předcházet poruchám sluchu?

Existují případy, kdy lze poruchy sluchu napravit. Pokud se jim chcete vyhnout je důležité myslet na prevenci. Vyvarujte se hlučnému prostředí. Pokud je to vaše pracovní prostředí, používejte ochranné pomůcky a různé tlumiče! Trénujte svůj sluch poslechem jemných zvuků a denně si dopřejte klidnou chvíli v tichu k odpočinku svých uší.

Purinová Dieta: Jak chránit své zdraví

Purinová dieta, bezpurinová nebo nízkopurinová dieta. To vše jsou označení pro dietu, kdy se ze stravy vylučují jídla a nápoje s vysokým obsahem purinů. Proto ji dodržují zejména ti, kteří chtějí zabránit vzplanutí dny, dnavého záchvatu nebo vzniku ledvinových kamenů. 

Víte, co jsou puriny, jaká je purinová dieta a co jíst nebo nejíst? Tento článek vám nabízí odpovědi nejen na tyto otázky. 

Co jsou puriny a co způsobují? 

Puriny jsou látky, které nemusí ze zásady tělu škodit. Nacházejí se přirozeně v organismu. Při vstřebávání purinů se rozkládají na odpadovou látku - kyselinu močovou. Ta se ve většině rozpouští v krvi a následně ji ledviny z těla vyplaví. Zpracování purinů stojí za vznikem zhruba 15% kyseliny močové v těle. 

Při překročení optimální hladiny kyseliny močové v těle, se může tato kyselina přetvořit na krystalky v krvi. Krystalky kyseliny močové se mohou potom ozvat jako ledvinové kameny nebo dna.

Základní zásady při purinové dietě

Pokud se rozhodnete pro nízko purinovou dietu, vězte, že běžně zdravý člověk zkonzumuje 600-1000 mg purinů každý den. Při dně by se měli pacienti držet v rozmezí 100-150 mg. Proto dodržujte tyto zásady:

  1. Hlavní složkou potravy musí být potraviny s obsahem purinů menším než 50 mg/g. Vyhýbejte se takovým, kde puriny v potravinách jsou v rozmezí 50–150 mg/g. Úplnou stopku mají potraviny obsahující více než 150 mg/g váhy.
  2. Nejlepší je konzumovat tepelně upravené jídla, protože tehdy se puriny v potravinách snižují. Upřednostňujte vaření nebo dušení, zcela nevhodný způsob přípravy jídel je pečení a smažení. 
  3. Myslete na kvalitní pitný režim. Při dně si dopřejte kromě vody, bylinné čaje, čerstvé šťávy (celer, meloun) nebo alkalizující minerálky. Tyto nápoje vám pomohou správně odstranit kyselinu močovou z krevního oběhu a těla. 

Hlavním problémem dnavých pacientů a pacientů trpících na ledvinové kameny je dlouhodobé stravování. Je důležité nastavit nový jídelníček tak, aby se snížil obsah purinů v stravě a zároveň nedošlo k zásadním výkyvům - ani k přejídání ani k hladovce. 

Dieta při dně

Problémy s dnou se velmi dobře regulují pomocí stravy. Hlavním cílem diety při dně je snížit hladinu kyseliny močové v těle. Úspěšná dieta může mít 2 různé cíle. Buď se pacient rozhodne pro dietu s nízkým obsahem purinů. Nebo druhá alternativní je dieta, která pomůže tělu vypořádat se s kyselinou močovou. 

V poslední době se o nízkopurinové dietě v souvislosti s léčbou dny hledí trošku jinak. Puriny jsou přítomné nejen v živočišných ale i rostlinných zdrojích. Proto se striktní dieta  bez purinů ani nedá realizovat a v radikálním režimu může způsobit závažný nutriční nedostatek. Dieta, která stojí na nízkém obsahu purinů, je síce důležitá, ale nemůže být striktní. Snadno by mohla vést k chátrání organismu jako důsledek podvýživy. 

Bylo prokázáno, že i při poctivé nízkopurinové dietě dochází k poklesu kyseliny močové pouze o 10 - 15%. Ve skutečnosti tento pokles je při problémech s hyperurikémií nedostatečný. Proto se i nízkopurinová dieta pokládá pouze za podpůrnou pomocnou léčbu, ne základní metodou. 

Obsah purinů v potravinách

Potraviny s nízkým obsahem purinů

  • Nízkotučné mléčné výrobky jako je mléko, sýr, jogurt
  • Zrna a škrob. Patří sem potraviny jako chléb, těstoviny, rýže a brambory. Oblíbené celozrnné výrobky.
  • Ovoce a zelenina: Veškerá zelenina je zdravá a člověk by měl upřednostňovat celé ovoce a šťávy bez přidaného cukru.
  • Vitamín C: Dobrým zdrojem vitamínu C jsou grapefruit, pomeranče, ananas, jahody, paprika, rajčata a avokádo.
  • Vejce v rozumném množství

Purinové bomby

  • Divoká zvěř, telecí, zvěřina, kachna
  • Mořské plody - mušle, mlži
  • Ryby - tuňák, sardinky, sardele, sledě, treska
  • Vnitřnosti - játra, ledviny, žlázy

Zvláštní pozornost si žádá alkohol. Přináší s sebou mnoho rizik. Z tohoto hlediska nejvyšší riziko představuje konzumace vysoce-purinových jídel, které zapíjíte alkoholem. 

Potraviny, které komplikují zpracování purinů

  • Potraviny s vysokým obsahem tuků - smažené, plnotučné výrobky, dezerty
  • Alkohol - kromě toho, že obsahuje hodně purinů, způsobuje i dehydrataci. Tělo tak ztrácí schopnost vylučovat optimální kyselinu močovou z těla. (Zejména kvasnicové pivo)
  • slazené nápoje

Nízkopurinová dieta může sloužit nejen při dně a zdravotních problémech, ale také jako způsob zlepšení celkového zdraví a kontroly hmotnosti. Může také vylepšit ručičku na váze a podpořit celkové zdraví. Před zahájením purinové diety, kterou chcete zmírnit zdravotní problém, se poraďte se svými lékařem. Určitě vám dá rady a tipy jak začít a pokračovat.

Mějte na paměti, že purinová dieta při dně nestačí…

Při problémech s dnou nestačí myslet pouze na potraviny s nízkým obsahem purinů. Potřebujete celkově změnit životní styl, dopřát si více pohybu, dodržovat pitný režim, chránit se před stresem a dopřát si odpočinek.

Principy homeopatie

Lékařská obec se neshoduje v názoru na užitečnost a účinky homeopatie, přesto není homeopatie jako taková vyloučena z medicíny. Její místo se v celkové sféře vědecké a institucionální medicíny liší v závislosti na konkrétní zemi a jejich socioekonomických možnostech.

Tak například, v západní Evropě si homeopatie zachovává svou popularitu, zatímco ve Spojených Státech jí přísluší jen okrajové místo. V “zemích třetího světa” je homeopatie preferovaným způsobem léčby a častokrát je podporována i Světovou zdravotnickou organizací, protože náklady na ni jsou v porovnání s klasickou moderní medicínou podstatně nižší. Je však třeba rozlišovat mezi lékařem - homeopatem a homeopatem bez lékařského vzdělání. Doporučuje se důvěřovat homeopatům s lékařským vzděláním, kteří jsou znalí celkové fyziologie, etiologie a metod diagnostiky.

Obecně je možné říci, že homeopatie je oblastí alternativní medicíny. Její vznik se datuje na konec 18. století, konkrétně do roku 1796 a spojuje se se jménem německého lékaře Fridricha Samuela Hahnemanna. Ten formuloval její základní principy a zákony.

Zákon podobnosti

Prvním a hlavním principem homeopatie zní: “similia similibus curantur”, volný český překlad by mohl znít: “podobné (neduhy) mají být léčeny podobným”. V překladě do srozumitelnějšího jazyka to znamená, že látka (substance), která zapříčiní určité symptomy u zdravého člověka, má sloužit jako léčivo u pacienta s podobnými symptomy bez ohledu na příčiny těchto symptomů. Tento princip je znám také pod označením “zákon podobnosti”.  Tento zákon je možné připsat už Hippokratovi žijícímu v 5. století před našim letopočtem. Později se v dějinách medicíny znovu objevil v spisech a hypotézách Paracelsových.

“Minimálna dávka”

Druhým principem, který bezprostředně navazuje na předcházející, je princip ředění a užívání účinné látky. Homeopatie předpokladá, že zmíněná účinná látka k tomu, aby mohla sloužit  jako účinné léčivo potřebuje být ředěná, zpracovaná prostřednictvím přidání vody, destilované vody nebo alkoholu.

Zvláštností homeopatie a homeopatik je, že to, co by vědecká farmakologie nazvala účinnou látkou nebo i jedem, je  tu ředěné, aby se koncentrace konkrétní látky co nejvíc snížila. Aby toho nebylo málo, homeopatie předpokladá, že čím více je konkrétní látka rozředěná, tím větší je její účinná síla. Oponenti a kritici se proto odvracejí od metod homeopatie, protože jak se zdá, tento její princip jde proti všem zákonitostem moderní vědecké chemie.

Holismus 

Slovo holismus označuje zaměření homeopatie, ta se usiluje vnímat nejen fyzickou stránku pacienta, ale člověka jako celek. To znamená, celek složený z fyzického těla, mysli a duše, přičemž mezi těmito jednotlivými složkami neexistují jednoznačně rozlišitelné hranice.

Jedna složka koexistuje, interaguje spolu s ostatními a spolu vytvářejí funkční celek. Nebo i méně funkční celek, který potřebuje znovu nabýt ztracenou rovnováhu. S tímto celostním přístupem homeopatie souvisí i její ambice přistupovat individuálně ke každému pacientovi. Na základě celkového obrazu o jeho tělesném, emocionálním a duševním stavu. Homeopatická léčba se usiluje být šitá na míru každého pacienta.

Parabeny - máme se jich bát?

V poslední době se do popředí stále více dostává kosmetika bez parabenů. Víte, ale proč jí dát přednost? Co jsou vlastně parabeny a jsou pro nás nebezpečné? 

Co jsou parabeny?

Parabeny představují skupinu konzervačních látek, které prodlužují životnost výrobku. Používají se nejen v kosmetice, ale i v potravinách. S parabeny se naše tělo setkává dennodenně bez toho, abychom si to uvědomovali. Úlohou parabenů v kosmetice je zastavit rozvoj mikroorganismů, zlikvidovat možné plísně, teda zastavit možný proces znehodnocení výrobku. 

Tyto konzervační látky se asi 80 let považovali za nezávadné, protože mají širokou antimikrobiální účinnost, dokáží se rozpustit, mají stabilní ph a nízkou cenu. I v České republice je nima konzervovaná asi jedna třetina kosmetických výrobků. 

Parabeny se ale dostali do nemilosti v posledním období, kdy se objevily výzkumy, které začaly poukazovat na jejich nepříznivý vliv na organismus. Mnozí odborníci tvrdí, že parabeny v kosmetice mohou způsobovat alergie a dokonce, že mohou po průniku do organismu ovlivňovat hormony a tím způsobit různé zdravotní problémy! 

Jsou parabeny nebezpečné?

Odborníci se zatím neshodli, a teda při této otázce neexistuje jasná odpověď. Existují organizace, které tvrdí, že  představují nebezpečí, a organizace, které zastávají názor, že se jedná o zbytečné strašení a naše pokožka se s nimi dokáže vypořádat bez vedlejších následků. Ať už dáte zapravdu jakékoliv straně, platí, že žádné konzervanty nejsou pro organismus vhodné a proto bychom si při výběru kosmetiky měli dávat pozor a dát přednost přírodní

Jak je odhalit v kosmetice?

Při kupování kosmetiky čtěte složení. Při kupování kosmetiky si pouze můžete odhalit, zda daný výrobek parabeny obsahuje nebo ne. Pozorně si přečtěte složení, parabeny odhalíte když v ingrediencích najdete:

  • metyl-, 
  • etyl-, 
  • propyl-, 
  • izopropyl-, 
  • butyl-, i
  • zobutyl- a, 
  • benzylparaben, 
  • izopropylparaben,
  • izobutylparaben, 
  • phenylparaben, 
  • benzylparaben, 
  • pentylparaben. 

Při kupování kosmetiky, tedy vezměte do úvahy množství konzervačních látek a myslete na to, že existuje i kosmetika, která jako konzervační látky používá látky přírodní. Jsou stejně účinné a méně zatěžují lidský organismus.

Alergie na chlad. Jaké jsou její příznaky a co to vlastně je?

Svědivá pokožka, zarudnutí nebo vyrážky. Objevilo se něco takového na vaší kůži? Může to být alergie na chlad! Co to vlastně je a jaké jsou její příznaky?

Alergie na chlad - co je to?

Alergie jako taková není jen záležitostí jarních měsíců, kdy všechno rozkvétá. Reakce těla se může projevit i během zimních měsíců a tehdy jde o alergii na chlad. Lidově se jí také říká “chladová alergie” a náchylnější jsou na ni více ženy než muži. Většinou se objeví po delším pobytu venku v teplotách pod bodem mrazu, ale u citlivějších lidí se alergie na chlad může projevit i při teplotách okolo 10 stupňů Celsia.

Alergia na chlad a její příznaky

Alergie na chlad se nejčastěji projeví po tom, co je pokožka déle vystavena chladnému vzduchu. Mezi nejčastější příznaky patří:

  • Reakce kůže - svědivé vyrážky, kopřivka nebo zarudnutí pokožky
  • Vysušená a popraskaná pokožka na tváři, rukou
  • Zánět očních spojivek
  • Otok jazyka a hrdla
  • Rýma nebo průduškové astma

Nejčastěji se první příznaky alergie na chlad objeví na místech, které v zimě nejsou chráněny - ruce, tváře, krk. Právě tyto místa jsou přímo vystaveny chladu a proto nejrychleji reagují. V případě, že člověk netuší, že jde o alergii na chlad, zkouší léčit vyrážky metodou - pokus/omyl. Tehdy může nastat problém a pokožka může reagovat zhoršením.

Jak léčit alergii na chlad?

Test na alergii na chlad

V první řadě je třeba zjistit, jestli jde skutečně o alergii na chlad. Nemusíte se však bát, nejde o žádný složitý test, zvládnete ho i doma. Vezměte si z mrazničky kostku ledu, nebo jinou mraženou surovinu, zabalte ji do jemné gázy/látky a položte ji jemně na vnitřní stranu zápěstí. Počkejte minutu - dvě. Pokud kůže zčervená, začne svědit nebo oteče, tak trpíte alergií na chlad.

Jak se vyléčit z alergie na chlad? 

Při alergii na chlad je nejdůležitější chránit se před chladem. Pokud je vaše pokožka citlivá na chlad, oblečte se tepleji, noste více vrstev oblečení.

Léčení příznaků alergie na chlad, jako vyrážky nebo zarudnutí, si vyžaduje trpělivost. Jejich léčba může být zdlouhavá. Pokud jde o alergii na zimu, lékaři doporučují antihistaminika, které dokáží projevy alergie poměrně rychle zklidnit.

Na výběr však máte i přírodní alternativu - přírodní krém na ekzém a vyrážky, který hydratuje díky naturálním látkám jako je aloe vera, zmírňuje zarudnutí a nezatěžuje zbytečně organismus. Alergii na chlad můžete zvládnout i díky tekutému pudru, který pomáhá vysušit vyrážky.

Tipy jak zmírnit alergii na zimu

  • Vyhýbejte se rychému přechodu z chladu do tepla a opačně.
  • Holdujete rannímu běhu? Právě tehdy vystavujete svou pokožku největšímu chladu. Pokud je to možné, přesuňte svůj trénink na odpoledne.
  • Místa, kde se objevila alergie na chlad chraňte teplejším oblečením.
  • Vyhýbejte se nadměrné konzumaci studených jídel nebo nápojů. Tělo může reagovat otokem jazyka, nebo hrtanu..

Problémy spojené s alergií na chlad můžete zmírnit i postupným otužováním pokožky. Při pravidelném otužování dokáže pokožka zvládnout chlad lépe. Ze začátku střídejte teplou a studenou vodu, více větrejte, nepřetápějte své obydlí na maximum...

K otázkám překyselení organismu

Jednou z nejoblíbenějších témat dietologů a výživových poradců je problematika “překyselení” těla. Existuje množství knih, článků, videí a internetových stránek, které popularizují tuto tématiku. Prostřednictvím médií se dietologové snaží pacientům a lidem častokrát trpící vážnou nemocí namluvit, že příčinou jejich zdravotních obtíží je překyselení organismu a tou jedinou a jistou cestou záchrany zdraví nebo života, je "odkyselení" organismu prostřednictvím změny stravy, resp. zakoupením a užíváním těch správných výživových doplňků.

Nádorová onemocnění, dna, artritida, alergie a mnoho dalších: příčinou toho všeho je překyselení. Odkyselením se tomu prý dá předejít, stačí jen vědět, co zařadit do jídelníčku a co naopak nejíst.

V opozici vůči tomuto názoru stojí většina vědecké obce. Lékaři, biochemici a jiní vědci erudovaní v příbuzných oborech, odmítají první a základní předpoklad celého tohoto podniku, a to je samotný pojem překyselení a to, že stravou, resp. její změnou se dá korigovat a měnit hladina pH v našem organismu, což bude mít za následek zlepšení zdravotního stavu, ba až vyléčení různých nemocí, od alergie po rakovinu.

Lékaři svorně tvrdí, že tělo člověka disponuje mechanismy, které dokáží udržovat potřebnou hladinu pH. Tato hladina se pohybuje v rozmezí 7,36 až 7,44, to znamená, že je mírně zásaditá. Pokles nebo nárůst této hladiny mimo uvedené škály představuje pro organismus nebezpečí. Je projevem nějakého patologického stavu organismu, selhání ledvin, plicních potíží apod.

Co je pH, jak funguje, co indikuje?

Míra pH je mírou kyselosti nebo zásaditosti tekutin. Není pro všechny roztoky v těle jednotná, pH krve se liší od pH slin a to se zas liší od pH moči ... Základní předpoklad vyznavačů odkyselení organismu, že pH moči je tím rozhodujícím faktorem, se z hlediska těchto faktů rozpadá na prach. 

Míra kyselosti a zásaditosti - pH, se udává na stupnici od 0 do 14, kde 7 je neutrální hodnotou. Čísla nižší než sedm indikují kyselost a hladiny vyšší než sedm zásaditost roztoku. Pokud máme odborně popsat, co to vlastně míra pH znamená, tak je třeba uvést, že zkratka pH pochází z angličtiny (potential hydrogen), pH tedy označuje míru koncentrace vodíkových iontů v roztoku. Ta určuje kyselost nebo zásaditost roztoku.

Kyselinotvorné a zásadotvorné potraviny

  • Potraviny živočišného původu a obiloviny jsou kyselinotvorné.
  • Tuky, cukry a škrob jsou neutrální.
  • Ovoce a zelenina jsou zásadotvorné potraviny.

Obecně platí, že hlavním zdrojem kyselých iontů v uvedených potravinách jsou sulfáty a fosfáty. Je třeba říci, že ani kyselinotvorná ani zásadotvorná strava neovlivňuje pH tělesných tekutin, konzumované potraviny nemohou změnit pH krve, nanejvýš tak pH moči nebo slin. 

Právě naměřené hodnoty pH moči jsou pro různé "výživové poradce" argumentem k nutnosti odkyselení organismu. Avšak je třeba si uvědomit, že tyto hodnoty nemají takový význam, jaký jim někteří přisuzují. pH moči neposkytuje informace o celkovém stavu organismu. Lze ji použít pouze v některých konkrétních případech, např. při diagnostice močových kamenů.

I na tomto konkrétním tématu má člověk možnost konfrontovat se se záplavou rozsáhlého množství informací, z nichž musí opatrně oddělit "zrno od plev", vědecké poznatky od polopravd, pseudo faktů a pavěd. Není to vždy jednoduchý úkol, ale v zájmu vlastního zdraví a finanční stability bychom v tomto směru neměli nikdy zahálet.

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz.