Blog, Strana 17

Představujeme vám jednu z nejlepších bylinek vůbec, kterou si snadno vypěstujete i ve vlastní zahradě. Řeč je o kostivalu lékařském. Léčivá trvanlivá bylinka se širokým využitím. Stačí ho jednou zasadit a už ho máte navždy. Ani proseknutí ani jiné poškození mu nezabrání růst. 

Pěstování a výskyt kostivalu lékařského

Pěstování kostivalu je jednoduché. Semena na jaře zasejte a po přibližně 4 týdnech malé sazeničky přesaďte na mírně stíněné místo, kde chcete, aby rostli. Ideální měsíc na výsadbu sazenic je duben. Kostival má rád vlhko, proto dbejte o jeho pravidelné zalévání. Pokud byste  uvažovali o rozmnožení, vyhněte se zimě. Jinak kdykoliv během roku můžete podzemními stonky množit kostival.

Nejlépe se kostivalu daří na vlhkých a zastíněných místech. Tehdy se rychle rozšiřuje do širších ploch a rozrůstá se. Roste volně v přírodě na loukách a polích. Najít ho můžete i při cestách a v zahradách. 

Kdy se sbírá?

Kostival lékařský kvete v létě - od května do srpna. Podle odborníků je právě tento čas nejlepší pro sběr květů. Trhat listy můžete vždy, když na pohled vypadají zdravě. Kostival patří mezi bylinky, které se sbírají celé a teda i s kořenem. Ten se sbírá hlavně na podzim, protože tedy má v sobě nejvíc účinných látek. Z hlediska účinků je právě kořen nejhodnotnější část bylinky.

Víte jak kostival pomáhá?

Nejběžněji se používá kostival na vnější použití a to na záněty. Léčí záněty všech druhů. Proto jsou jeho výtažky nejčastěji míchané do mastí, balzámů a krémů. Využívají se při ošetření akné, vyrážek, hemoroidů. Celkově léčí a hojí kožní zranění (popáleniny, poranění). Zkušení bylinkáři kostival používají i na obklady, kterými tlumí otoky a bolesti. Důvodem je obsah analgetických látek, které jsou schopné zmírnit bolest. Dokonce pomáhají i při chronických revmatických nebo fantomových bolestech. 

Kostivalové obklady se osvědčily také při úrazech. Zmírňují modřiny, ulevují od bolesti při zlomeninách, výronech, vykloubení nebo při natažených šlachách. Utišit ním můžete i problémy při doudíraných kloubech, šlachách a svalech. Není ničím neobvyklým přikládání zábalů i na křečové žíly. 

Dobře poslouží i tinktura. Tu si natírejte například na tenisový (případně golfový) loket. Zabírá při všech zdravotních komplikacích, které jsou vyvolané poškozenou tkání. Rady zkušených poukazují na to, že tinktura si dokáže poradit i s bolestí zubů. Zmírní zánět, čímž může zachránit zub (to neplatí pro kaz). 

Kostival se používá i na vnitřní používání. Vyzkoušet můžete sílu léčivého čaje z kořene při problémech s trávením nebo krvácení žaludku. Jako kloktadlo ho používejte při hnisavé angíně, paradentóze nebo při onemocnění dýchacích cest (průdušek). Při vnitřním užívání však buďte velmi opatrní. Celkově doporučujeme využívat kostival zejména na vnější použití. 

Kostival účinkuje díky bioaktivním látkám jako flavonoidy, silice, kyseliny, třísloviny, vitamíny A, B12, C, zinek, jód, vápník, fosfor, železo, hořčík a alantoin. A jak ještě dokáže účinně působit kostival vnitřně? 

• Podporuje imunitní systém
• Ochraňuje a regeneruje buňky 
• Podporuje zdraví dýchacích cest
• Pomáhá odstraňovat zánět močových cest
• Pomáhá čistit ledviny
• Léčí žaludeční vředy 
• Pročišťuje trávení

Udělejte si doma léčivou tinkturu…

Čerstvý kořen z kostivalu důkladně omyjte, nakrájejte, následně vložte do sklenice a zalijte lihem. Roztok uskladněte na tmavém a teplém místě na 60 dní. Po 60-denním louhování tinkturu přeceďte do sklenice a tu uzavřete. Hotovou tinkturu mějte uloženou v lednici a použijte vždy, když se objeví zdravotní problém.

Věděli jste, že…?

Při vnitřním užívání se vyžaduje opatrnost, protože se mohou projevit i nežádoucí účinky kostivalu. Škodlivost kostivalu souvisí s obsahem pyrolizidinových alkaloidů, které jsou při dlouhodobém vnitřním užívání nebezpečné. To je důvod, proč jsou například ústní vody s obsahem kostivalu zakázané prodávat v Kanadě, Německu nebo i Velké Británii. Jako při všech bylinkách i tu platí, nejasností s užíváním konzultujte s odborníkem.

Název: Tymián obecný (Thymus vulgaris)

Popis:  tato rostlina patří do čeledi hluchavkovité. Je to vždy zelený, nízký polokeř s výraznou vůní. Je blízkým příbuzným u nás známé mateřídoušky (thymus serpyllum). Tymián dorůstá do výšky 20-30 centimetrů. Je velmi rozvětvený. Větve postupem času dřevnatí, mají čtyřhranný tvar. Listy jsou čárkovitě kopinaté nebo elipsovité. Květy mají modravou až světle červenou barvu a jsou seskupeny ve vrcholových hlávkách. Plody jsou tvrdky. Rozmnožuje se semeny.

Tymián obecný: Výskyt

Tymián pochází z jižní Evropy,  z oblasti Středomoří a severní Afriky. V současnosti jsou však jeho různé druhy a odrůdy přítomné, rozšířené téměř po celém světě. Tymián roste na slunečných místech se suchou, propustnou půdou. Tymián je sice teplomilná rostlina, dokáže však snášet i teploty pod bodem mrazu.  

Období květu, čas sklizně: Tymián kvete od května do září. Čas sklizně se téměř shoduje s obdobím kvetení. Doporučuje sa sbírat nať tymiánu v době od června do září. 

Tymián obecný: Sběr a zpracování

sbírá se kvetoucí nať rostliny. Ta se může použít na čaj i jako koření, čerstvá nebo se může zpracovat sušením. Tymián je třeba sušit na stinném místě nebo uměle v sušičce při teplotě do 35 °C.

Složení: hlavní aktivní látkou silice tymiánu je thymol. Kromě thymolu je v silici zastoupen i karvakrol. Tymián dále obsahuje vitamíny A, B, C, mnoho minerálů, flavonoidy, saponiny, třísloviny, hořčiny a fytocidy. Díky bohatému složení má tymián uplatnění v lidovém léčitelství, farmakologii, kulinářství a kosmetice. 

Tymián obecný: Léčivé účinky

V lidovém léčitelství je tymián oblíbený jako lék na problémy s dýchacím ústrojím. Používá se při léčbě nachlazení, zánětu průdušek, ale také proti bronchitidě, kašli a zahlenění dýchacích cest. 

Druhým podstatným terapeutickým přínosem užívání tymiánu je jeho účinek na trávení. Přináší úlevu při bolestech žaludku, jeho antibakteriální vlastnosti mu umožňují zmírnit záněty v různých částech trávicího traktu. Jeho příznivé účinky na trávení jsou pravděpodobně důvodem, proč našel uplatnění nejen v léčitelství, ale i kulinářství. Pití tymiánového čaje může ulevit i při menstruačních bolestech, bolestech hlavy a migréně. Tymián je vhodný k použití jako kloktadlo při zánětu hrdla, k čištění ústní dutiny a může sloužit jako první pomoc při zánětu dásní.

Ani zpracování tymiánu na vnější ošetření netřeba přehlížet. Antibakteriální a dezinfekční účinky tymiánu a jeho aktivní látky thymolu jsou prospěšné i při ošetření pokožky, v snaze o odstranění kožních zánětů, mykózy nebo plísní. A nejen to, mnozí doporučují krémy a masti z tymiánu jako prostředek k hojení ran, léčby proleženin nebo proti bolestem svalů a kloubů.  

Způsoby zpracování: jako mnoho jiných bylin, je i tymián vhodný k vnitřnímu i zevnímu použití. Z čerstvého nebo sušeného tymiánu můžete připravit čaj, sirup proti kašli a olej. Čerstvý tymiánový náť může být také použit k ošetření ran po poštípání hmyzem a jako koření pro různé druhy masa, ryby, pizzu a další pokrmy. Sušením zpracovaný tymián lze zužitkovat jako:

Tymiánový čaj 

• Pro přípravu tymiánového čaje potřebujeme jednu kávovou lžičku sušeného tymiánu. Tu   nasypeme do hrníčku a zalijeme 2,5 dl horké vody. Spolu necháme přivést do varu a následně necháme louhovat 10 až 15 minut. Čaj je vhodný jako podpora trávení, proti bolestem hrdla, proti kašli, ale můžeme ho použít i jako kloktadlo při zánětu dásní, hrdla nebo ústní dutiny.

Tymiánová tinktura

• K výrobě tohoto přípravku potřebujeme sušený tymián a 40-procentní líh. Tyto dvě   suroviny smícháme v poměru 1:5. Necháme macerovat na chladném, tmavém a suchém místě po dobu dvou týdnů. Tinkturu lze použít k ošetření ran a různých onemocnění kůže, jako jsou plísně, mykózy, akné a další problémy s pokožkou. Můžete užívat i vnitřně, maximálně jednu lžičku denně na podporu trávení, nebo v boji proti kašli, bronchitidě nebo jiným potížím.

Tymián obecný a HillVital produkty:

I tvůrci výrobků dobře znají příznivé účinky užívání tymiánu. Proto tuto bylinku zařadili téměř do všech směsí balzámů, ať už jde o balzámy proti bolestem pohybového aparátu nebo o výrobky určené k péči o pokožku. Při vytváření balzámů určených pro ošetření pohybového aparátu klademe důraz na synergiční působení několika bylinek. Tyto rostliny mají jedinečné vlastnosti, které nejsou zaměřeny striktně na tuto oblast, ale jejich vzájemné spolupůsobení s ostatními složkami vytváří efekt, který přesahuje účinky jednotlivých léčiv.

V druhém případě, v mastech, které mají terapeuticky působit na různé druhy nemocné a poškozené pokožky, je volba tymiánu, tím nejlepším možným řešením. Dermasoft balzám, Psorisoft balzám, krém proti mykóze či krém proti pigmentovým skvrnám, to jsou příklady, kdy je  extrakt z tymiánu v plném nasazení a pomáhá léčit, chránit a podporovat náš křehký “obal” - pokožku.  

Upozornění:

Tymián se nedoporučuje těhotným ženám a kojencům. Tymián může být toxický při nadměrném užívání. Proto nepřekračujte denní stanovenou dávku dva až tři čaje denně. 

Zajímavosti:

Sběr a zužitkování tymiánu má dlouhou historii. Už ve starověkém Egyptě používali tymián v přípravcích k balzamování mumií. V antickém Řecku se tymián používal při náboženských rituálech jako kadidlo. Ve starověkém Římě se věřilo, že tymiánová lázeň před vojenským tažením nebo bitvou dodá vojákovi odvahu. Jedno ze slov, ze kterých se odvozuje název této rostliny, odkazuje právě na slovo označující odvahu.

I středověcí rytíři byli před válkou nebo bojovým konfliktem vyzbrojení snítkou tymiánu, kterou obvykle získali od svých obdivovatelek ze šlechtických kruhů. Tato větvička, kterou rytíři zastrkovali v brnění, měla je vést k odvážnému a statečnému řízení a pomoci s ošetřením případných poranění.

Popis: Aloe vera, česky aloe pravá je sukulentní bylina. Existuje více než 200 druhů aloe. Druh aloe pravá, resp. aloe vera vděčí za svůj název skutečnosti, že je to právě ona, která má léčivé účinky. Patří do čeledi asfodelovité. I s květy dorůstá do výšky 60 až 90 cm.  Listy jsou uspořádány do růžic, jsou světle zelené barvy. Listy dosahují délku 15 až 50 cm a jsou 4 až 7 cm široké. Na jejich okraji vyrůstají ostny a na vrcholy jsou zakončeny 2 až 3 zuby. Květy jsou válcovité, vyrůstají nad listy do výšky až 90 cm. Mají válcovitý tvar, světle žlutou barvu s červeným nádechem, s délkou zhruba 2,5 cm. Plod má tobolku s bohatým obsahem semen.

Výskyt: Aloe vera pochází z východní Afriky a Arabského poloostrova. Pro svůj růst potřebuje suché, teplé, slunečné podnebí. Proto se její přirozený výskyt váže na krajiny tropického a subtropického pásma. V současnosti se na medicínské a jiné účely pěstuje v mnohých krajinách světa. K jejím největším vývozcům patří Mexiko, Venezuela, Dominikánská republika. V České republice se pěstuje v interiéri jako okrasná rostlina.

Období květu, čas sklizně:

zužitkovatelnou částí aloe vera jsou listy. Ty je možné sbírat kdykoliv, podmínkou však je, aby byla rostlina minimálně tři roky stará. Optimálním věkem rostliny na její zužitkování jsou 3 až 4 roky. Doporučuje se nezalévat rostlinu týden před plánovaným sběrem listí. 

Sběr: z aloe vera se získávají dva primární produkty: latex a gel. Po příčném prořezání listu a jeho správném naklonění do 45-stupňového úhlu začne vytékat - latex, žluté barvy. Tato látka se nachází pod pokožkou listů. 

Zpracování:

Latex se při zpracování suší a to buď za studena, nebo za zvýšené teploty. Má charakteristický zápach, kyselou a výrazně hořkou chuť. Jeho vnitřní užití se nedoporučuje, má totiž silné projímavé účinky.  

Gel z aloe vera je vnitřní dužina listu. Je to bezbarvá, slizovitá substance bez vůně, která má také hořkou chuť. Z odříznutých listů se odstraněním kůry nebo kůže listu získá dužina, která je gelem. Ta je většinou zpracovaná tzv. lyofilizací (sušením) a k prodloužení trvanlivosti získaného gelu jsou přidávány antioxidanty. Při domácím zpracování aloe je možné použít gel okamžitě vnitřně nebo jím ošetřit mírně poraněnou nebo poškozenou pokožku. Můžete si připravit šťávu přidáním dalších ingrediencí, nebo mast na vnější použití.

Složení: čistý gel obsahuje 99% vody a 0,3% různých sacharidů. K hlavním složkám směsi sacharidů patří pektiny, glucomannan, acemannan a pod. Gel také obsahuje aminokyseliny, třísloviny, lipidy a enzymy. Z minerálních látek zde mají zastoupení: sodík, draslík, mangan, měď, vápník, hořčík, železo a další. Najdeme zde i vitamíny skupiny B, konkrétně B1, B2, B6, B9 (kyselina listová), vitamín C a podobně. 

Zpracování: domácích receptů na to, jak zpracovat aloe vera je mnoho. Záleží na tom, zda i tuto rostlinu máte v plánu použít na vnitřní potíže, nebo vnější problémy. Jako příklad uvádíme tento jednoduchý recept na přípravu masti.

Mast z aloe vera

• Aloe vera je známá svými protizánětlivými, antibakteriálními a hojivými účinky. Proto se vřele doporučuje používat ji k ošetření mírných poranění pokožky, nebo menších ran, štípanců, popálenin, omrzlin, proleženin (dekubitů), ale i ekzémů a vyrážky. Pro přípravu masti potřebujeme 330 ml šťávy aloe vera, 1 sklenici vepřového sádla, místo sádla můžeme použít máslo (např. Bambucké, kokosové ...), k tomu můžeme přidat 4 čajové lžičky medu. Všechny suroviny vložíme do jedné nádoby, suroviny rozpustíme nad vodní parou. Tak získáme stejnorodou hmotu, kterou necháme vychladnout. Mast skladujeme v lednici.

Léčivé účinky:

Aloe vera patří k rostlinám, o kterých víme, že byly používány k léčení zdravotních problémů od pradávna. Mnohé národy se velice pochvalně vyjadřovali na adresu této rostliny. Pro jedny byla elixírem dlouhověkosti, pro jiné přírodním lékařem, jiní dokázali ocenit i její podobu a nazvali ji pouštní lilií. Dnes se aloe vera používá k vnějšímu ošetření poraněných tkání i na vnitřní zlepšení celkového stavu organismu či konkrétních zdravotních problémů.

Aloe vera blahodárně působí na imunitní systém, zajišťuje vnitřní ochranu proti infekcím. Neméně důležitými příznivými účinky je její podpora fungování trávicího systému a optimalizace metabolismu, látkové výměny. Aloe se používá také v zubním lékařství, doporučuje se na hojení ran po extrakci zubů, při paradentóze i na hojení aftů. Mnozí odborníci upozorňují na pozitivní vliv užívání aloe na zvýšení tělesné a psychické energie. Kromě toho, jsou zde možnosti lokální, vnější aplikace aloe na poranění nebo onemocnění pokožky, ať už akné, ekzém a podobně. Masti aloe jsou vhodné i jako prostředky ke zmírnění bolestí kloubů a svalů.

Aloe vera a HillVital produkty:

Aloe vera je přítomna ve většině HillVital balzámů. Důvodem je její obrovský terapeuticky potenciál, dokáže zmírnit bolesti pohybového aparátu, působit hojivě při poškození svalů, šlach (Master balzám, Salikort balzám), ale také při poraněních a onemocnění pokožky. Na sluncem spálenou pokožku, ekzém, svědění, akné či vyrážku, na všechny tyto potíže je vhodné použít krémy s obsahem aloe  (Psorisoft balzám, Dermasoft balzám). 

HillVital přináší zákazníkům i Nápoj Aloe vera. Jeho cílem je revitalizace organismu, má být životabudičem a podporou optimálního fungování těla.

Léčivé rostliny: Sběr

Před samotným sběrem bylin musíme zjistit, kdy obsahují největší množství účinných látek a kdy je proto nejvhodnější sběr.

Rostliny se odříznou nejméně na šířku dvou prstů nad zemí, nevytrhávají se i s kořeny! Na sběr je vhodný vrbový košík. Igelitové sáčky nejsou vhodné. Dbejte na to, aby rostliny byli z míst málo znečištěných, dále od rušných cest a průmyslových objektů. Podle možností by se bylinky měli sbírat v slunečné dny, protože tehdy je jejich léčivá síla větší.

SKLADOVÁNÍ BYLINEK

Podle možností se bylinky používají čerstvé.

Léčivé rotliny: SUŠENÍ

Nejpozději 5-6 hodin po sklizni začneme sušit. Sušením se bylina zbaví vody, mění se na drogu a stává se z ní cenná a poměrně trvanlivá surovina. Délka sušení závisí od části a druhu rostliny. Bylinky se nařezají na menší části a bez oplachování suší. Nařezané se rozloží na čisté prostěradla nebo na balící papír a nechají se na stinném a vzdušném místě sušit.

SKLADOVÁNÍ

Když jsou léčivé rostliny suché jako sláma, uložíme je do papírových sáčků, nebo do nádob z tmavého skla. Drogám škodí sluneční teplo, vlhko, a velké teplotní výkyvy.

Léčivé rotliny: PŘÍPRAVA TINKTUR

Tinktury jsou oblíbeným a dobře dávkovatelným léčebným přípravkem. Zpravidla jde o výluh drog v 60 % lihu. Předepsané množství drogy se poleje lihem a v uzavřené nádobě při běžné teplotě skladuje několik dní. Po cca 7 dnech se líh zcedí a droga vylisuje. Tekutiny se následně spojí. Potom se nechá tinktura odstát 12 hodin. Když se vyčeří, slije se do čisté nádoby.

PŘÍPRAVA VODNÍCH VÝLUHŮ

V domácích podmínkách se dělají tři druhy vodných výluhů – zápar, odvar a macerát.

Zápar: Rozdrobená droga nebo čajová směs se zalije předepsaným množstvím vroucí vody, přikryje se a nechá se stát cca 45 minut, potom se scedí. Užívá se za čerstva (do 12 hodin po přípravě).

Odvar: Droga nebo čajová směs se zalije předepsaným množstvím vroucí vody a vaří se 30 minut (pokud není stanoveno jinak). Během varu musí být nádoba přikrytá.

Macerát: Droga se zalije studenou vodou a při pokojové teplotě se nechá stát stanovený čas (od 30 min do 10 h). Před použitím se studený výluh přecedí.

O druhu vodního výluhu rozhodují zejména účinné obsahové látky v bylině.

Pokud chceme z drogy uvolnit slizovité látky, volíme maceraci v studené vodě, na uvolnění tříslovin je potřebný var.

Z měkkých částí teda květů a listů se obvykle dělají zápary a z tvrdých odvary.

Čajové směsi: 

Jednotlivé drogy se v léčbě málokdy uplatňují samy. Rastlinná droga se zpravidla kombinuje s jinými drogami. Z jednotlivých druhů se mísí směsi, aby se vhodně kombinovali účinky jednotlivých drog.

Masti: 

Rozehřejeme 500 g masti jako při smažení. Do horké masti přidáme byliny a krátce je osmahneme. Potom mast zakryjeme a dáme na chladné místo. Na druhý den přihřejeme, a přefiltrujeme přes lanové plátno . Takto připravenou teplou mast naplníme do připravených lahviček.

Olej: Bylinami naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme za studena lisovaným olivovým olejem a necháme 14 dní na slunném místě.

Koupel: 

Byliny macerujeme přes noc ve studené vodě. Následně na druhý den přihřejeme a vlijeme do vody připravené na koupel. Koupel by měl trvat 20 minut.

Člověk už v počátcích svého vývoje zjistil, že rostliny mu mohou sloužit nejen jako potrava, ale mnohé jsou vhodné i na léčení nemocí,  jiné zase zdraví škodí. Už staří Sumerové, Babyloňané a Asyřané poznali celou řadu. Známý Ebersův papyrus, pocházející asi z roku 1500 před n. l. obsahuje hodně receptů s léčivých rostlin.

Egypťané už 4000 let před n. l. pěstovali některé druhy léčivých rostlin. Antická civilizace poznala v dávné minulosti všechny důležité elementární rostliny a jejich odrůdy.

Základ vědeckého poznání léčivých rostlin v Evropě položili Řekové a Římané. Mezi nejznámějších patřili Aristoteles, Anaxagoras nebo Theofrastos a Galenus.

Rozšiřování znalostí o léčivých rostlinách urychlil objev knihtisku. Po jeho objevení se začaly vydávat herbáře.

Epocha herbářů

Herbáře, knihy s opisy rostlin a podrobnostmi o jejich léčivých účincích, začaly být populární v šestnáctém století. Snad nejznámějším je Brunfelsův herbář z roku 1500.

Učenci se snažili vyloučit z botaniky a soudobého léčitelství nevědecké postoje. Velký pokrok v poznání bylin znamenalo použití, nových technických prostředků při analýze rostlinných sloučenin a při výrobě tinktur a extraktů. Věda postupně nahrazovala přírodní léčivé prostředky syntetickou výrobou léků. Bylinářství ustoupilo do úzadí a zdálo se, že naše spojení s přírodou se přetrhává...

Přitažlivost bylin dnes...

Zájem o byliny na krátký čas ožil během první světové války. Vyvolal ho zčásti i nedostatek potravin a léků. V současnosti se medicína opět vrací k léčivým rostlinám. Můžou za to zejména nepříznivé vedlejší účinky chemických prostředků, barviv a syntetických sloučenin, které nás obklopují na každém kroku. To způsobuje zvýšený výskyt alergií a jiné nežádoucí účinky a nemoci. I proto v současnosti narůstá význam bylinek.

V Evropě v současnosti roste asi 1000 druhů léčivých rostlin. Lidové léčitelství používa 800 druhů rostlin v evropské oficiální medicíně asi jen 300 druhů. V České republice roste 500 – 600 druhů léčivých rostlin.

Název: Andělika lékařská (Archangelica officinalis)

Výskyt: Andělika lékařská roste velmi zřídka, ve vyšších polohách a většinou na vlhkých a chráněných místech a při potocích. Je možné si ji i vypěstovat.

Andělika lékařská: Kvete

Andělika kvete aktivně od června do srpna a její zvláštnost je, že je medonosná.

Sběr: Tato rostlina již téměř ve volné přírodě neroste a proto se na lékařské účely pěstuje. Při její sklizni platí pravidlo, že sběr provádíme až druhý rok na podzim, po zasetí na konci vegetačního období. Při sklizni je třeba si dávat pozor  aby se nepřišlo do kontaktu/dotyku se šťávou, neboť při styku s kůží na přímém slunečním světle může vyvolat nepříjemné puchýře.

Andělika lékařská: Použití

Léčivá andělika byla už dříve pěstovaná hlavně proti moru. Její hlavní využití je při uklidnění a posílení nervové soustavy a celého organismu. Doporučuje se používat před namáhavým dnem, zkouškou a pod. Když potřebujete být v dobré duševní kondici. Pro tento účel si připravujeme macerát nebo víno z této rostliny.

Kořen má i jiné léčivé účinky. Je močopudný, čistí krev, působí proti nadýmání, zlepšuje trávení a je pomocný při revmatismu. Působí i při poruchách menstruace a migréně.

V malých dávkách je andělika neškodná, ale při předávkování Vám může způsobit různé potíže.

Recept:

Víno z anděliky:

Nakrájíme kořen anděliky,  5 lžic vložíme do nádoby a následně zalijeme 1l červeného vína a necháme louhovat asi 2 týdny při pokojové teplotě a občas promícháme. Po odstátí přecedíme a přefiltrujeme, ale můžeme také nechat směs usadit a násl

Název: Arnika horská (Arnica montana)
Prha chlumní (arnika)

Výskyt: Tato chráněná bylinka se v České republice ve volné přírodě často nenachází, ale oblibuje vlhké horské louky.

Arnika horská: Kvete

Arnika kvete od června do srpna a najdeme ji v podhorských lesích a horských lesních loukách.

Sběr: Sbíráme téměř celou rostlinu, květy, listy a kořen. Květy sbíráme, když jsou v plném rozkvětu, většinou v červnu, ale bez zákrovu a bez lůžka jen trubkovité a jazykovité květy. Kořen se sbírá na podzim a listy těsně před rozkvětem.

Arnika horská: Použití

Arnika horská se považuje za nejsilnější rostlinný lék vůbec. Její největší hodnotou je, že dokáže léčit krevní sraženiny. Působí na odřeniny a těžké pohmožděniny. Obklad z arniky nejlépe působí na černé nehty. Výborně pomáhá i při svalových bolestech a namožených svalech, otocích, zánětech kostí.

Bylinka má i jiné účinky. Mezi méně známé patří úžasný dezinfekční účinek, takže je možné ní i umývat rány.

Při vnitřním použití podporuje tvorbu krve a proto se používá na chudokrevnost.  Pomáhá i při křečových žilách, revmatismu, ale i při kornatění cév.

Kvůli neobyčejně silným léčivým účinkům je potřeba být opatrný a dodržovat maximální denní dávku pro vnější ale i vnitřní použití. Při vnějším může pálit pokožku a vnitřní použití může způsobit závratě a dokonce až bezvědomí nebo alergické reakce.

Recept:

Arniková tinktura:

Lžíci rozdrcené drogy kořene, listu nebo květu zalijeme 200g čistého lihu (80%) a necháme vyluhovat 10 dní a občasně protřepeme. Potom směs přefiltrujeme nebo přecedíme přes husté plátno. Směs pro zlepšení vzhledu můžeme nechat několik dní usadit a následně opatrně slijeme nebo stáhneme hadičkou.

Název: Sambucus nigra - Bez černý

Výskyt: Roste hojně blízko lidských příbytků, při potocích, pri plotech, na pustých místech vesnic, na okraji lesů a hájů, kolem stavenišť a rumištích.

Bez černý: Kvete

Od května do června.

Sběr: Sbíráme květy a plody. Květy sklízíme na začátku kvetení, kdy jsou prostřední květy ještě zavřené. Květnou drogu lze koupit i v lékárně. Plody sklízíme, když jsou už celkem zralé - černé. Lze je sušit, udělat sirup, běžným způsobem zavařit jako kompot a zalít vínem.

Bez černý: Použití

Čaj z černého bezu je prvotřídním lékem na všechny nemoci z nachlazení. Vyvolává pocení, ničí bakterie, čistí zahleněné průdušky. Má močopudné účinky a mírně prohání, čímž uvolňuje zácpu. Používá se i jako přísada do inhalačních směsí při rýmě a zánětu průdušek. Jako obklad se používá při křečových žilách.

Plody černého bezu tiší bolesti nervového původu. Pomáhají při zánětech nervu, např. trojklanného nervu, sedacího nervu (ischias) ale i při vyskočení meziobratlové ploténky páteře. Při těchto bolestech se doporučuje šálek bezových plodů, odvaru nebo sirupu třikrát denně. Kromě tišení bolestí pomáhá i při léčbě těchto problémů.

Recept:

Bezový sirup:

Na 1 litr čistých, zralých bobulí přidáme 1/4 1 vody, 15 minut pomalu vaříme a pak protlačíme přes síto. Do jednoho litru takto získané šťávy dáme 1/2 kg nerafinovaného přírodního cukru a ještě 10 minut povaříme. Ještě vařící nalijeme do zahřátých lahví a velmi těsně zazátkujeme. Necháme pomalu vychladit, např. pod peřinou. Popíjíme třikrát denně 1/2 dl, nejlépe hned zapijeme vodou, jelikož je sirup příliš sladký.

Název: Jalovec obecný (Juniperus communis)

Výskyt: Stálezelené keře, roztroušené na výš položených, suchých a kamenitých stráních. Daří se mu všude, kde je teplo a sucho.

Jalovec obecný: Kvete

Od dubna do května.

Sběr: Sbíráme dřevo, plody a vršky. Plody jalovce sbíráme na podzim do konce října. Jalovce dozrávají jednou za dva roky. Dřevo se sbírá bez kůry ze silnějších kmenů a větví. Nařízneme je na polínka. Vršky sbíráme od května do září. Drogu je možné koupit i v lékárně. 

Jalovec obecný: Použití

Hlavní léčebné použití jalovce je při močových nemocech, zvlášť při bílkovinách v moči na močové cesty při písku a kamenech v ledvinách. Zlepšuje látkovou výměnu v kloubech, což ji spolu s močopudností předurčuje na léčení revmatu. Používá se na odvodnění organismu a při různých kožních nemocech. Před použitím je vhodné plody rozdrvit, aby se dosáhlo lepšího vyluhování účinných látek. Jalovec pomáhá i při nadýmání, dezinfekci trávicího traktu. Jalovec nesmějí užívat lidé s nemocnými ledvinami a těhotné ženy.

Z plodů jalovce se připravuje i oblíbená koupel, nebo jsou přísadou do různých léčivých odvarů ke koupání.

[gallery columns="4" ids="2635,2636,2637,2638"]

Recept:

Jalovcová lázeň:

8 hrstí plodů a mladých výhonků jalovce vaříme ve dvou litrech vody asi 15 minut. Přecedíme a vlijeme do teplé vanové koupele. Tuto koupel opakujeme dvakrát týdně, 15 -20 minut.

Název: Bříza bělokorá (Betula pendula)

Výskyt: Bříza potřebuje hodně světla a proto ji nejčastěji najdeme ve světlých lesích.

Bříza bělokorá: Kvete

Od dubna do května.

Sběr: Z tohoto krásného stromu, sbíráme hlavně listy hned zjara.

Bříza bělokorá: Použití

Léčivé účinky břízy byly známy už v starých časech a dnešní studie její léčivost jen potvrdili, její značnou močopudnost. Proto se používá a je prvotřídním lékem na nemoci ledvin a močového ústrojí. Posiluje správnou činnost ledvin a pomáhá vylučovat ledvinové a močové kameny.

Odvodňováním organismu pomáhá při vyplavování biologických zplodin při revmatismu, kloubních a srdečních nemocech, přičemž odstraňuje z těla mnoho škodlivých látek a nemá přitom žádné vedlejší účinky a proto je ji možné užívat dlouhodobě.

Uplatnění má i při použití zvenčí, kde čistí a dezinfikuje vlasovou pokožku a podporuje růst vlasů. Jak vnitřně tak i zvenčí dokáže pomoci při revmatických nemocech, kde na obložení bolestivého místa můžeme použít i čerstvé, mladé lístky a následně přikryjeme igelitem, svážeme a necháme působit nejlépe přes noc.

Recept:

Močopudný čaj proti vodnatelnosti:

listy břízy 5(dílů)

list medvědice (nebo brusinky) 3 (díly)

nať zlatobýlu 5

lusky fazolí 2

nať rozrazil 3

nať přesličky 3

2 lžíce směsi zalijeme 6dl vroucí vody, přikryjeme na 15 minut a necháme louhovat. Následně přecedíme a pijeme polovinu ráno a polovinu večer.