Blog, Strana 16

Západ a lidové léčitelství

Dnešní, průměrný Evropan, zástupce většiny populace, se dívá na staré techniky a celou “logiku” a “metodologii” lidového léčitelství zvrchu. Lidové léčitelství, jehož předpoklady a techniky jsou často považovány za iracionální moderní medicínou, postupně ztrácí místo v rámci rozvíjející se západní medicíny. Ta se stále více vzdaluje od tradičních přístupů a začíná více spoléhat na vědecky ověřené postupy a léky. Dnes medicínská věda předpokládá, že soubor technik a poznatků lidového léčitelství, není ničím jiným než sumou pověr a experimentálně neověřených úsudků.

Proto najednou překvapí, když se při farmakologických testech ukáže účinek bylinného přípravku, který už měl v lidovém léčitelství dlouhodobé, staleté využití. Tyto situace nejsou ničím výjimečným, ale přesto nejsou schopny zmírnit pohrdání a nedůvěru k lidovým terapeutickým technikám.

Lidové léčitelství: Výzvy a Kontroverze se srovnáni s moderní medicínou

Celkově můžeme jmenovat několik důvodů, pro které je lidové léčitelství pro moderní medicínu jen těžce akceptovatelné:

• Je iracionální, resp. věda považuje premisy a předpoklady lidového léčitelství za neslučitelné s vlastním světonázorem. “Jinakost” myšlení o zdraví a nemoci se stotožňuje s neporozuměním.
• Případné pozitivní účinky lidového léčitelství nejsou, podle mnohých lékařů, ničím jiným jen důsledkem a příkladem placebo efektu.
• Prostředky používané při léčbě nejsou ověřeny klasickými vědeckými postupy a proto jsou považovány za nevhodné, případně za zdraví nebezpečné. 

Existuje i jiná výhrada a námitka proti lidovému léčitelství, která má morální charakter. Častokrát jsou lidoví léčitelé považováni za šarlatány, podvodníky, jejichž primárním cílem není služba trpícímu, ale snaha o vlastní obohacení. 

To však ve většině případů není pravda, lidé zabývající se léčením jsou většinou hluboce věřící, nenápadní, motivovaní pocitem poslání a služby jiným, případně soucitem s trpícími. V Evropě přežívá lidové léčitelství jen na venkově, na okraji technokratické společnosti.

Lidové léčitelství v jiných částech světa

Ve světě je tomu jinak. A paradox je, že lidové léčitelství je podporováno v jiných částech světa i Světovou zdravotnickou organizací. V Africe, Asii a Latinské Americe je postoj k lidovému léčitelství podstatně rozdílný. Většinou je to jediný prostředek pomoci při různých zdravotních problémech. Šamani, porodní báby, bylinkáři a jiní jsou ve venkovských nebo kmenových společenstvích jiných krajin a kontinentů vysoce ceněnými členy společnosti. 

Spektrum zdravotních problémů, které řeší, je skutečně široké. Techniky, prostředky léčení a určení příčin nemocí jsou různé, od v podstatě empirických až k spiritistickým. 

Vybrané techniky lidového léčitelství

Některé techniky dodnes používané v lidovém léčitelství, zakládající se na náboženské víře,  nebo nějaké podobě spiritismu, se mohou zdát současnému západnímu člověku obzvlášť nepochopitelné. V kmenovém společenství, venkovských usedlostech existovali lidé, kterým byli připsány zvláštní schopnosti. V našem venkovském prostředí to byli většinou staré ženy nebo např. knězi, pastýři. 

V češtině se na označení spiritistických medicinman z jiných, exotičtějších končin světa, jako je např. Sibiř nebo Afrika, používá slovo “šamani”. Etnologové a antropologové se proti tomu mohou bouřit, ale pro zjednodušení a pochopení jejich společných úkolů a vlastností se toto označení hodí. 

Lidové léčitelství mnohdy nacházelo příčinu nemoci a zdravotních těžkosti mimo tělesné sféry. K třem nejznámějším příčinám zhoršení zdravotního stavu, resp. propuknutí nemoci se kdysi považovalo:

• posednutí (démonem)
• uhranutí, kletba
• provinění, hřích

I v Bibli nacházíme lidi, u nichž bylo příčinou utrpení jedno z výše uvedených. Ježíš, jeho apoštolové a učedníci měli přirozenou schopnost uzdravovat. Známé jsou také záznamy ze života svatých, kteří dokázali léčit dotykem, kladením rukou. Dotyk jako prostředek uzdravování je společný pro mnohé kultury.

Tradiční a Alternativní Metody Léčby v Jiných Společnostech

V jiných animistických nebo pohanských společnostech zastávali roli jiní léčitelé. Najčastejšími prostředky při léčení nemocí způsobených těmito příčinami patřilo odříkávání modliteb nebo kouzelných formulí, různé komplikované rituály (např. Tanec, požití omamných látek) a podobně. 

Existují však i racionálnější a na pozorování a zkušenosti založené metody léčení. Jednou z nejstarších je právě bylinářství; sběr bylinek, příprava různých odvarů, zapářky, prášků nebo mastí. Právě bylinářství je tou oblastí lidové moudrosti, která by mohla být inspirací pro další medicínské výzkumy. 

K léčení zdravotních těžkostí se používali i různé části zvířat, nejprve jako magické pomůcky, později jako extrakty a přípravky na léčbu různých nemocí. Ničím neobvyklým nejsou ani různé minerály, kameny a kovy, sloužící na esoterické praktiky. K pomůckám a prostředcím léčitelů patří i různé druhy zeminy, bahna nebo hlíny. Slouží jako obklady, ale i na vnitřní použití.

Nepochybně zaznamenala medicína v průběhu historie podstatný pokrok, umožnila zvýšit délku života, do značné míry se jí podařilo eliminovat různé epidemie a nemoci, které v minulosti způsobili smrt milionům lidí, stejně ji vděčíme za snížení počtu úmrtí novorozenců a matek, ale ještě vždy jsou tu úkoly a výzvy, které je nutné řešit. HillVital nabízející čistě přírodní produkty, se hlásí k těm nejlepším tradicím lidového léčitelství a předpokládá, že i dnes jsou poznatky bylinářů možným zdrojem inspirace a řešení pro medicínu a odbornou fytoterapii.

Aesculus hippocastanum (lat.); jírovec maďal (odborně)

Popis: Jírovec patří do čeledi mýdelníkovité. Strom dorůstá do výšky 25 až 30 metrů. Má mohutnou korunu, 5-7 četné listy dlouze řapíkaté a bílé květy rostoucí ve vzpřímených kuželových hroznech. Plody jsou pichlavé tobolky obsahující 1 až 3 červenohnědé semena, obecně známé jako kaštany.

Strom pochází z jihovýchodní Evropy, Balkánu, Blízkého východu. 

Výskyt: nejčastěji se vyskytuje v parcích, alejích, stromořadích. Pěstuje se pro okrasu i pro užitek. 

Čas květu, čas sklizně: kvete od května do června. Čas sklizně je závislý na tom, jakou jeho část chceme zpracovat. Listy, květy, dokonce i kůru stromu sbíráme v květnu a červnu, “kaštany” (semena kaštanu) dozrávají a proto jsou sbírány na podzim, v září a říjnu. 

Sběr a zpracování: nejčastěji se sbírají květy bez stopek. Ty se suší buď volně, nebo uměle při teplotě do 35 stupňů Celsia. Na podzim sbírané plody je také možné sušit oběma způsoby. Při umělém sušení je doporučená teplota 60 stupňů Celsia. Plody stromu, kaštany, se mohou také pomlít, v závislosti od toho, jaké bude jejich další využití.

Složení: jírovec maďal obsahuje prospěšné léčivé látky. Jsou v něm přítomny vitamíny B, dále vitamín C a K. Obsahuje také saponin, flavonoidy, třísloviny apod. Snad nejznámějším výtažkem z kaštanu je látka aescin, která má mnoho pozitivních účinků. Je však důležité upozornit, že kaštan obsahuje také eskulin, který je jedovatý a při nadměrném požití syrového, nezpracovaného kaštanu může zapříčinit smrt.

Využití: odvary, masti, balzámy, tinktury, čaje - to vše jsou příklady možného využití kaštanu koňského. Plody se také používají jako krmivo pro dobytek nebo lesní zvěř. 

• Čaj z kůry kaštanu 

Sběr kůry se doporučuje zejména v březnu a v říjnu. Nasbíranou kůru nakrájíme nadrobno. 2 polévkové lžíce kůry krátce povaříme v 250 ml vody. Necháme louhovat 10 minut a následně scedíme. Čaj můžeme pít 2 až 3-krát denně. Čaj čistí tělo od toxinů, pomáhá cévní soustavě, zklidňuje a působí při trávicích a zažívacích potížích.

• Čaj z listů a květů kaštanu 

2 PL sušených listů nebo květů zalijeme 250 ml vroucí vody. Necháme 10 minut louhovat. Scedíme. Doporučuje se pít proti kašli, zahlenění dýchacích cest nebo průjmu.

• Tinktura z kaštanu

Při výrobě tinktury se doporučuje dodržet poměr objemu sušené byliny k lihu 1:10. Jeden díl drcených kaštanů k deseti stejným dílem lihu. Nejlépe je použít 40 % čistý alkohol. Necháme odstát v skleněné uzavřené nádobě na slunném místě minimálně tři týdny. Tinktura je vhodná na vnější ošetření při otocích nohou, bolestech kloubů, křečových žilách a podobně. V žádném případě tinkturu nepijte!

• Mast z kaštanu

Kaštan koňský sloužil v lidové medicíně a bylinkářství hlavně jako surovina na výrobu různých mastí. Na výrobu masti můžeme použít čerstvé nebo sušené kaštany. Čerstvé je třeba nastrouhat, sušené rozdrtit. Takto připravené plody nasypeme do rozehřátého, roztátého vepřového sádla. Směs krátce povaříme a následně necháme odstát 10 až 15 dní. V průběhu těchto dnů směs ještě dvakrát nebo třikrát povaříme, zhruba každých pět dní. Po uplynutí této doby mast zahřejeme a přelijeme do připravených sklenic. 

Léčivé účinky: 

Jako mnoho jiných bylin, kaštan je vhodný na vnitřní i vnější použití. Vnitřní použití sušené rostliny nebo jinak zpracovaného kaštanu může přinést úlevu a pomoc při tzv. chronické žilní nedostatečnosti, jejíž projevy jsou nedostatečné prokrvení končetin, otoky nohou, svědění, bércové vředy, noční křeče, křečové žíly i hemoroidy. Kaštan koňský je známý hlavně pro účinky, které přináší při léčbě výše zmíněných projevů, při terapii křečových žil a hemoroidů. Extrakt z kaštanu dokáže zpevnit vnitřní stěny cév, přispět k lepší celkové  cirkulaci krve.Kromě toho, v střídmých dávkách snižuje hladinu cholesterolu v krvi, pomáhá při poruchách trávení, průjmech a pod. 

Vnější ošetření křečových žil, hemoroidů, bércových vředů nebo otoků kotníku mastí, gelem nebo tinkturou z kaštanu koňského, má stejně intenzivní efekt jako vnitřní užití jeho extraktů, např. v podobě čajové směsi. Kaštan se používá i při zmírňování revmatických bolestí, bolestí kloubů, svalů.

Kaštan koňský a HillVital produkty: HillVital vytvořil jedinečné přípravky, určené k řešení výše zmíněných zdravotních problémů, které jsou bohaté na obsah kaštanu koňského. Varikoflex balzám na křečové žíly, Aurumflex balzám na hemoroidy a různé zvýhodněné balíčky na související problémy, obsahují dostatečné množství kaštanu k tomu, aby přinesli úlevu od nepříjemných neduhů.  

Vedlejší účinky: Kaštan obsahuje v syrovém stavu látku eskulin, která je pro zdraví člověka nebezpečná. Proto je vnitřní užívání syrového nezpracovaného kaštanu život ohrožujícím počinem. Kaštan koňský může mít vedlejší účinky, které by mohli mít pro lidi s jistými zdravotními potížemi fatální následky. 

Kaštan koňský sa nedoporučuje používat těhotným a kojícím ženám. Jinou ohroženou skupinou jsou pacienti s problémy s játry a ledvinami. Kaštan se nedoporučuje ani pacientům, kteří berou léky na “ředění krve”, jako warfarin a pod. Stejně nevhodné je kombinovat kaštan s aspirinem. Mohou se objevit i jiné kontraindikace, proto se o tom, jestli jsou pro vás doplňky a přípravky s obsahem kaštanu koňského vhodné, poraďte se svým lékařem!

 calendula officinalis (lat.); 

Lidově: měsíček zahradní, kalendule, nepravý šafrán, sluníčko

Popis: patří do čeledi hvězdnicovitých. Je to bylina s bohatě větvenou lodyhou. Dorůstá do výšky 70 až 80 cm. Má podlouhlé listy. Květy jsou úbory, velké až 8 cm, jsou žluté  nebo oranžovožluté barvy. Na noc se květy zavírají. Měsíček potřebuje pro svůj růst sluneční místo a prostor. Rozmnožuje se semeny, které mají velikost 0,5 až 1 cm.  

Pochází z jižní Evropy. Už ve starověku byl pro svůj léčivý potenciál pěstovaný v Římě, Řecku, malé Asii, Egyptě nebo Indii. 

Výskyt: měsíček lékařský se u nás ve volné přírodě nevyskytuje. V nemalé míře se pěstuje pro své léčivé účinky v domácich záhonech a také větších zemědělských rozlohách na farmakologické účely. Je také pěstován jako okrasná rostlina v záhonech, ale i v zahradách po okrajích jako prostředek k odpuzování různých druhů škůdců. 

Období květu, čas sklizně: měsíček kvete v období od června do září až října. Čas sklizně je totožný s časem kvetení.

Sběr a zpracování: sbírají se hlavně květy měsíčku. Doporučuje se sbírat při otevírání květních úborů. Listy sbírat co nejmladší. Rostlina se má sušit na stinném místě nebo uměle při teplotě 35 stupňů Celsia.

Složení: mnohostranné využití měsíčku lékařského pramení z jeho bohatého složení. Obsahuje množství tělu prospěšných látek: minerály (vápník, hořčík), vitamíny A, C, D a E, antioxidanty, flavonoidy, lipidy, aminokyseliny, éterické oleje, karotenoidy a mnoho dalšího.

Léčivé účinky: 

Léčivé účinky měsíčku jsou skutečně široké. Měsíček se od nepaměti používá na vnitřní účely i na vnější ošetření pokožky. Dokáže pomoci při různých zdravotních potížích terapeuticky, ale jeho pravidelné užívání může mít i preventivní účinky.

Léčivý potenciál měsíčku je možné využít:

• Při prevenci různých druhů rakoviny.
• Při prevenci kardiovaskulárního systému
• Při prevenci vzniku diabetu
• Na podporu jater, ledvin a močových cest
• Na detoxikaci organismu
• Na podporu trávení
• Proti bolestem svalů a kloubů.
• Jako úlevu při bolestivé menstruaci
• Na hojení poraněné pokožky, hnisavých ran, popálenin, omrzlin a pod. 
• Má antiseptické, antibakteriální a antimykotické účinky 
• Na léčení projevů ekzému, lupénky, dermatitidy a jiných kožních nemocí

Způsoby využití: droga (sušená rostlina) má mnohostranné využití. Vyrábějí se z ní čaje, masti, tinktury, odvary, zápary, sedací koupele…Jak na to? Zde je několik návodů:

Čaj

• Čaj je nejčastějším způsobem použití měsíčku lékařského. Na jeden hrnek (2,5 dl) čaje potřebujeme jednu čajovou lžičku sušené rostliny. Tu zalijeme horkou vodou a necháme louhovat 10 minut, následně scedíme. 

Tinktura

• Měsíček je vhodnou bylinou i na výrobu tinktury. Sušenou rostlinu, květy měsíčku vložíme do láhve a zalijeme 40% vodkou nebo silnějším alkoholem. Nádobu uzavřeme a necháme louhovat tři týdny na tmavém a suchém místě. Taková tinktura je vhodná na vnější ošetření pokožky, ran, mykóz, akné nebo jiných kožních problémů. 

Mast

• Na přípravu masti potřebujeme minimálně 4 hrsti sušené rostliny (listy, květy, stonky). Tu je třeba nasekat nadrobno. Následně zahřejeme půl kila kvalitního vepřového sádla a do takto připravené horké masti vložíme zmíněné množství sušené rostliny a za stálého míchání necháme vařit. Odstavíme z ohně a necháme v nádobě, v které jsme mast připravovali celou noc. Na další den mast zahřejeme a přefiltrujeme do čisté nádoby. Měsíčková mast je obzvlášť účinná na křečové žíly, ale stejně vhodná a doporučená je i na kožní a vnější problémy, jako jsou opruzeniny, těžce se hojící rány, vředy, proleženiny, popáleniny, omrzliny…

Odvar

• Na odvar budete potřebovat půl litru vody a pět polévkových lžic sušené rostliny měsíčku. Přiveďte vodu do varu, nasypte měsíček, nechte louhovat a po 15 minutách sceďte. Odvar je vhodný na obklady, kloktání, výplachy i do koupele. Odvar se doporučuje používat vlažný. 

Vedlejší účinky měsíčku lékařského: dosud nebyly zjištěny žádné vedlejší nebo negativní  účinky při užívání měsíčku lékařského. Přesto, je třeba dbát na to, abychom měsíček používali ve zdravém a přiměřeném množství. Pro měsíček, stejně jako i pro jiné byliny, platí, že ho třeba užívat střídmě.

Měsíček lékařský a HillVital produkty: možnosti mnohostranného využití měsíčku lékařského se naplno projevily i ve složení HillVital přípravků. Je neodmyslitelnou součástí našich účinných balzámů, ať už jde o Varikoflex balzám na křečové žíly, Psorisoft balzám na různá kožní onemocnění až po balzámy určené k péči o pohybový aparát (Salikort balzám, Maximum balzám, Kapsamax balzám). 

Měsíček lékařský je přítomný i v přírodní kosmetice HillVital; najdete zde antibakteriální mýdlo s měsíčkem lékařským, mast proti mykóze nebo mast na pigmentové skvrny. Měsíček je spolu s jinými bylinami obsahem Čaje Soft, který má širokospektrální, blahodárné účinky.

rosmarinus officinalis (lat.),
jiným názvem i rozmarýna lékařská 

Popis: Rozmarýn lékařský je stálezelený keř z čeledi hluchavkovité. Má čárkovité, kožovité a svrchu tmavé a lesklé, vespod šedavé listy. Květenství tvoří liché klasy v úžlabí horních listů, složeny jsou z 5 až 10 květů. Kalich je zvonkovitý, dvoupyský. V dospělosti dosahuje výšku jednoho metru, ale v jeho původním středomořském prostředí dorůstá až do výšky třech metrů. Špatně snáší chladné počasí.

Pochází z jižní Evropy, z oblasti Středomoří, kde se vyskytuje jako divoce rostoucí bylina. Má ostrou, kafrovou aromatickou vůni.

Výskyt: u nás ve volné přírodě neroste. Většinou se pěstuje v zahradách, avšak pro slabou odolnost vůči mrazu je nutné ho před chladem během zimních měsíců chránit, například: výstelkou z chvojí. Je vhodné pěstovat ho v nádobách a na zimu přesunout do interiéru.

Období květu, čas sklizně: kvete od června do srpna; sběr listů, stonků a květů, vlastně celé nadzemní části rozmarýnu je možný během celé sezóny, teda od května do září. (Největší množství účinných látek obsahuje ještě před rozkvětem)

Sběr a zpracování: zužitkovatelné jsou zejména listy rozmarýnu. Sbírají se i nedřevnaté výhonky, stonky a květy v období před a během kvetení. Suší se ve stinných prostorech nebo uměle při teplotě 35 stupňů Celsia. 

Složení: Rozmarýn obsahuje mnoho účinných látek: éterické oleje (eucalyptol, kafr, borneol…), flavonoidy, kyselinu rozmarýnovou, kyselinu karzonovou, třísloviny, saponin, vitamín A, vitamíny B6 a B12, vitamín D a minerály (vápník, hořčík, železo, zinek, fosfor…).

Využití: ideální je použít čerstvý rozmarýn, ale i tuto bylinu jako mnohé jiné můžeme uchovat vysušením a uskladněním do neprůhledných nádob bez přístupu kyslíku. Rozmarýn se nejčastěji užívá vnitřně jako čaj nebo jako bylinkové ochucení jídel, zejména ryb, pečeného a grilovaného masa. Na vnější použití je vhodný rozmarýnový olej nebo tinktura. 

• Rozmarýnový čaj

Rozmarýnový čaj připravíme velice jednoduše. Stačí nasypat do šálku 5 gramů sušených listů rozmarýnu a zalít vroucí vodou. Louhujeme 5 minut. Vhodné, ba účinnější je použít čerstvé listy rozmarýnu. Dávkování i dobu louhování můžeme obměňovat. Čaj můžeme pít 5 až 10-krát denně. 

• Rozmarýnová tinktura

Pro přípravu rozmarýnové tinktury potřebujeme 40 gramů sušených nebo 200 gramů čerstvých listů a stonků s 4 dcl 70% alkoholu. Rozmarýn dáme do láhve, zalijeme alkoholem a necháme louhovat alespoň 2 týdny. Nádobu s roztokem je nutné každý den protřepat. Po dvou týdnech obsah přecedíme. Takto získanou tinkturu je vhodné používat na bolavé klouby.

• Rozmarýnový olej

Rozdrobíme větvičky rozmarýnu a vložíme do tmavé skleněné láhve. Následně rostliny úplně zalijeme rostlinným olejem. Vhodný je jakýkoliv panenský olej lisovaný za studena, přičemž optimální jsou ty bez výrazného aroma. Láhev zazátkujeme a uskladníme v chladné, tmavé místnosti, kde ho necháme minimálně měsíc louhovat. Po vyluhování olej přecedíme. Je ideálním prostředkem na ošetření bolavých kloubů, nebo při aromaterapii.

Léčivé účinky: rozmarýn má pověst bylinky na dlouhý život, obsahuje antioxidační substance, má protizánětlivé, antibakteriální a antivirální účinky.  Mezi odborníky panuje shoda, že výše zmíněné účinné látky chrání mozkové buňky a snižují riziko degenerativních poruch mozku, jako jsou alzheimerova nemoc a demence. Příznivý vliv na mozek se projevuje i tím, že rozmarýn zlepšuje paměť. Podporuje i optimální fungování kardiovaskulární soustavy, a to podporou cirkulace krvi, rozšiřováním cév a snižováním hladiny cholesterolu. Užíváním rozmarýnu můžeme zároveň předcházet trávicím obtížím. Na zmírnění bolesti svalů a kloubů se od nepaměti používá rozmarýnový olej. 

Rozmarýn lékařský a HillVital produkty: léčivý potenciál rozmarýnu měli na paměti i tvůrci receptur HillVital produktů. Čaj Go, určený na zmírnění a prevenci bolesti pohybového aparátu (svalů, kloubů, šlach..), obsahuje rozmarýn jako jednu ze svých nezastupitelných složek. 

I balzámy HillVital (Master balzám, Maximum balzám, Salikort balzám…), namířené proti bolestem a zraněním svalů a kloubů, obsahují rozmarýn lékařský. Léčivé vlastnosti byli použité i při tvorbě mastí určených na ošetření a péči o pokožku (Dermasoft balzám, Psorisoft balzám).

Zajímavosti: původ názvu této byliny pochází ze dvou latinských slov, volný překlad tohoto slovního spojení zní: ”mořská rosa”. 

Od dob antiky má rozmarýn v lidové kultuře různou symboliku. Je spojován s fenomény lásky, manželství, ale i smrti a věčnosti. Dodnes je rozmarýn součástí mnohých částí svatební výzdoby. 

Upozornění: nadměrné vnitřní použití této byliny je život ohrožující. Ve velkých množstvích je rozmarýn jedovatý. Nedoporučuje se těhotným ženám.

Představujeme vám jednu z nejlepších bylinek vůbec, kterou si snadno vypěstujete i ve vlastní zahradě. Řeč je o kostivalu lékařském. Léčivá trvanlivá bylinka se širokým využitím. Stačí ho jednou zasadit a už ho máte navždy. Ani proseknutí ani jiné poškození mu nezabrání růst. 

Pěstování a výskyt kostivalu lékařského

Pěstování kostivalu je jednoduché. Semena na jaře zasejte a po přibližně 4 týdnech malé sazeničky přesaďte na mírně stíněné místo, kde chcete, aby rostli. Ideální měsíc na výsadbu sazenic je duben. Kostival má rád vlhko, proto dbejte o jeho pravidelné zalévání. Pokud byste  uvažovali o rozmnožení, vyhněte se zimě. Jinak kdykoliv během roku můžete podzemními stonky množit kostival.

Nejlépe se kostivalu daří na vlhkých a zastíněných místech. Tehdy se rychle rozšiřuje do širších ploch a rozrůstá se. Roste volně v přírodě na loukách a polích. Najít ho můžete i při cestách a v zahradách. 

Kdy se sbírá?

Kostival lékařský kvete v létě - od května do srpna. Podle odborníků je právě tento čas nejlepší pro sběr květů. Trhat listy můžete vždy, když na pohled vypadají zdravě. Kostival patří mezi bylinky, které se sbírají celé a teda i s kořenem. Ten se sbírá hlavně na podzim, protože tedy má v sobě nejvíc účinných látek. Z hlediska účinků je právě kořen nejhodnotnější část bylinky.

Víte jak kostival pomáhá?

Nejběžněji se používá kostival na vnější použití a to na záněty. Léčí záněty všech druhů. Proto jsou jeho výtažky nejčastěji míchané do mastí, balzámů a krémů. Využívají se při ošetření akné, vyrážek, hemoroidů. Celkově léčí a hojí kožní zranění (popáleniny, poranění). Zkušení bylinkáři kostival používají i na obklady, kterými tlumí otoky a bolesti. Důvodem je obsah analgetických látek, které jsou schopné zmírnit bolest. Dokonce pomáhají i při chronických revmatických nebo fantomových bolestech. 

Kostivalové obklady se osvědčily také při úrazech. Zmírňují modřiny, ulevují od bolesti při zlomeninách, výronech, vykloubení nebo při natažených šlachách. Utišit ním můžete i problémy při doudíraných kloubech, šlachách a svalech. Není ničím neobvyklým přikládání zábalů i na křečové žíly. 

Dobře poslouží i tinktura. Tu si natírejte například na tenisový (případně golfový) loket. Zabírá při všech zdravotních komplikacích, které jsou vyvolané poškozenou tkání. Rady zkušených poukazují na to, že tinktura si dokáže poradit i s bolestí zubů. Zmírní zánět, čímž může zachránit zub (to neplatí pro kaz). 

Kostival se používá i na vnitřní používání. Vyzkoušet můžete sílu léčivého čaje z kořene při problémech s trávením nebo krvácení žaludku. Jako kloktadlo ho používejte při hnisavé angíně, paradentóze nebo při onemocnění dýchacích cest (průdušek). Při vnitřním užívání však buďte velmi opatrní. Celkově doporučujeme využívat kostival zejména na vnější použití. 

Kostival účinkuje díky bioaktivním látkám jako flavonoidy, silice, kyseliny, třísloviny, vitamíny A, B12, C, zinek, jód, vápník, fosfor, železo, hořčík a alantoin. A jak ještě dokáže účinně působit kostival vnitřně? 

• Podporuje imunitní systém
• Ochraňuje a regeneruje buňky 
• Podporuje zdraví dýchacích cest
• Pomáhá odstraňovat zánět močových cest
• Pomáhá čistit ledviny
• Léčí žaludeční vředy 
• Pročišťuje trávení

Udělejte si doma léčivou tinkturu…

Čerstvý kořen z kostivalu důkladně omyjte, nakrájejte, následně vložte do sklenice a zalijte lihem. Roztok uskladněte na tmavém a teplém místě na 60 dní. Po 60-denním louhování tinkturu přeceďte do sklenice a tu uzavřete. Hotovou tinkturu mějte uloženou v lednici a použijte vždy, když se objeví zdravotní problém.

Věděli jste, že…?

Při vnitřním užívání se vyžaduje opatrnost, protože se mohou projevit i nežádoucí účinky kostivalu. Škodlivost kostivalu souvisí s obsahem pyrolizidinových alkaloidů, které jsou při dlouhodobém vnitřním užívání nebezpečné. To je důvod, proč jsou například ústní vody s obsahem kostivalu zakázané prodávat v Kanadě, Německu nebo i Velké Británii. Jako při všech bylinkách i tu platí, nejasností s užíváním konzultujte s odborníkem.

Název: Tymián obecný (Thymus vulgaris)

Popis:  tato rostlina patří do čeledi hluchavkovité. Je to vždy zelený, nízký polokeř s výraznou vůní. Je blízkým příbuzným u nás známé mateřídoušky (thymus serpyllum). Tymián dorůstá do výšky 20-30 centimetrů. Je velmi rozvětvený. Větve postupem času dřevnatí, mají čtyřhranný tvar. Listy jsou čárkovitě kopinaté nebo elipsovité. Květy mají modravou až světle červenou barvu a jsou seskupeny ve vrcholových hlávkách. Plody jsou tvrdky. Rozmnožuje se semeny.

Tymián obecný: Výskyt

Tymián pochází z jižní Evropy,  z oblasti Středomoří a severní Afriky. V současnosti jsou však jeho různé druhy a odrůdy přítomné, rozšířené téměř po celém světě. Tymián roste na slunečných místech se suchou, propustnou půdou. Tymián je sice teplomilná rostlina, dokáže však snášet i teploty pod bodem mrazu.  

Období květu, čas sklizně: Tymián kvete od května do září. Čas sklizně se téměř shoduje s obdobím kvetení. Doporučuje sa sbírat nať tymiánu v době od června do září. 

Tymián obecný: Sběr a zpracování

sbírá se kvetoucí nať rostliny. Ta se může použít na čaj i jako koření, čerstvá nebo se může zpracovat sušením. Tymián je třeba sušit na stinném místě nebo uměle v sušičce při teplotě do 35 °C.

Složení: hlavní aktivní látkou silice tymiánu je thymol. Kromě thymolu je v silici zastoupen i karvakrol. Tymián dále obsahuje vitamíny A, B, C, mnoho minerálů, flavonoidy, saponiny, třísloviny, hořčiny a fytocidy. Díky bohatému složení má tymián uplatnění v lidovém léčitelství, farmakologii, kulinářství a kosmetice. 

Tymián obecný: Léčivé účinky

V lidovém léčitelství je tymián oblíbený jako lék na problémy s dýchacím ústrojím. Používá se při léčbě nachlazení, zánětu průdušek, ale také proti bronchitidě, kašli a zahlenění dýchacích cest. 

Druhým podstatným terapeutickým přínosem užívání tymiánu je jeho účinek na trávení. Přináší úlevu při bolestech žaludku, jeho antibakteriální vlastnosti mu umožňují zmírnit záněty v různých částech trávicího traktu. Jeho příznivé účinky na trávení jsou pravděpodobně důvodem, proč našel uplatnění nejen v léčitelství, ale i kulinářství. Pití tymiánového čaje může ulevit i při menstruačních bolestech, bolestech hlavy a migréně. Tymián je vhodný k použití jako kloktadlo při zánětu hrdla, k čištění ústní dutiny a může sloužit jako první pomoc při zánětu dásní.

Ani zpracování tymiánu na vnější ošetření netřeba přehlížet. Antibakteriální a dezinfekční účinky tymiánu a jeho aktivní látky thymolu jsou prospěšné i při ošetření pokožky, v snaze o odstranění kožních zánětů, mykózy nebo plísní. A nejen to, mnozí doporučují krémy a masti z tymiánu jako prostředek k hojení ran, léčby proleženin nebo proti bolestem svalů a kloubů.  

Způsoby zpracování: jako mnoho jiných bylin, je i tymián vhodný k vnitřnímu i zevnímu použití. Z čerstvého nebo sušeného tymiánu můžete připravit čaj, sirup proti kašli a olej. Čerstvý tymiánový náť může být také použit k ošetření ran po poštípání hmyzem a jako koření pro různé druhy masa, ryby, pizzu a další pokrmy. Sušením zpracovaný tymián lze zužitkovat jako:

Tymiánový čaj 

• Pro přípravu tymiánového čaje potřebujeme jednu kávovou lžičku sušeného tymiánu. Tu   nasypeme do hrníčku a zalijeme 2,5 dl horké vody. Spolu necháme přivést do varu a následně necháme louhovat 10 až 15 minut. Čaj je vhodný jako podpora trávení, proti bolestem hrdla, proti kašli, ale můžeme ho použít i jako kloktadlo při zánětu dásní, hrdla nebo ústní dutiny.

Tymiánová tinktura

• K výrobě tohoto přípravku potřebujeme sušený tymián a 40-procentní líh. Tyto dvě   suroviny smícháme v poměru 1:5. Necháme macerovat na chladném, tmavém a suchém místě po dobu dvou týdnů. Tinkturu lze použít k ošetření ran a různých onemocnění kůže, jako jsou plísně, mykózy, akné a další problémy s pokožkou. Můžete užívat i vnitřně, maximálně jednu lžičku denně na podporu trávení, nebo v boji proti kašli, bronchitidě nebo jiným potížím.

Tymián obecný a HillVital produkty:

I tvůrci výrobků dobře znají příznivé účinky užívání tymiánu. Proto tuto bylinku zařadili téměř do všech směsí balzámů, ať už jde o balzámy proti bolestem pohybového aparátu nebo o výrobky určené k péči o pokožku. Při vytváření balzámů určených pro ošetření pohybového aparátu klademe důraz na synergiční působení několika bylinek. Tyto rostliny mají jedinečné vlastnosti, které nejsou zaměřeny striktně na tuto oblast, ale jejich vzájemné spolupůsobení s ostatními složkami vytváří efekt, který přesahuje účinky jednotlivých léčiv.

V druhém případě, v mastech, které mají terapeuticky působit na různé druhy nemocné a poškozené pokožky, je volba tymiánu, tím nejlepším možným řešením. Dermasoft balzám, Psorisoft balzám, krém proti mykóze či krém proti pigmentovým skvrnám, to jsou příklady, kdy je  extrakt z tymiánu v plném nasazení a pomáhá léčit, chránit a podporovat náš křehký “obal” - pokožku.  

Upozornění:

Tymián se nedoporučuje těhotným ženám a kojencům. Tymián může být toxický při nadměrném užívání. Proto nepřekračujte denní stanovenou dávku dva až tři čaje denně. 

Zajímavosti:

Sběr a zužitkování tymiánu má dlouhou historii. Už ve starověkém Egyptě používali tymián v přípravcích k balzamování mumií. V antickém Řecku se tymián používal při náboženských rituálech jako kadidlo. Ve starověkém Římě se věřilo, že tymiánová lázeň před vojenským tažením nebo bitvou dodá vojákovi odvahu. Jedno ze slov, ze kterých se odvozuje název této rostliny, odkazuje právě na slovo označující odvahu.

I středověcí rytíři byli před válkou nebo bojovým konfliktem vyzbrojení snítkou tymiánu, kterou obvykle získali od svých obdivovatelek ze šlechtických kruhů. Tato větvička, kterou rytíři zastrkovali v brnění, měla je vést k odvážnému a statečnému řízení a pomoci s ošetřením případných poranění.

Popis: Aloe vera, česky aloe pravá je sukulentní bylina. Existuje více než 200 druhů aloe. Druh aloe pravá, resp. aloe vera vděčí za svůj název skutečnosti, že je to právě ona, která má léčivé účinky. Patří do čeledi asfodelovité. I s květy dorůstá do výšky 60 až 90 cm.  Listy jsou uspořádány do růžic, jsou světle zelené barvy. Listy dosahují délku 15 až 50 cm a jsou 4 až 7 cm široké. Na jejich okraji vyrůstají ostny a na vrcholy jsou zakončeny 2 až 3 zuby. Květy jsou válcovité, vyrůstají nad listy do výšky až 90 cm. Mají válcovitý tvar, světle žlutou barvu s červeným nádechem, s délkou zhruba 2,5 cm. Plod má tobolku s bohatým obsahem semen.

Výskyt: Aloe vera pochází z východní Afriky a Arabského poloostrova. Pro svůj růst potřebuje suché, teplé, slunečné podnebí. Proto se její přirozený výskyt váže na krajiny tropického a subtropického pásma. V současnosti se na medicínské a jiné účely pěstuje v mnohých krajinách světa. K jejím největším vývozcům patří Mexiko, Venezuela, Dominikánská republika. V České republice se pěstuje v interiéri jako okrasná rostlina.

Období květu, čas sklizně:

zužitkovatelnou částí aloe vera jsou listy. Ty je možné sbírat kdykoliv, podmínkou však je, aby byla rostlina minimálně tři roky stará. Optimálním věkem rostliny na její zužitkování jsou 3 až 4 roky. Doporučuje se nezalévat rostlinu týden před plánovaným sběrem listí. 

Sběr: z aloe vera se získávají dva primární produkty: latex a gel. Po příčném prořezání listu a jeho správném naklonění do 45-stupňového úhlu začne vytékat - latex, žluté barvy. Tato látka se nachází pod pokožkou listů. 

Zpracování:

Latex se při zpracování suší a to buď za studena, nebo za zvýšené teploty. Má charakteristický zápach, kyselou a výrazně hořkou chuť. Jeho vnitřní užití se nedoporučuje, má totiž silné projímavé účinky.  

Gel z aloe vera je vnitřní dužina listu. Je to bezbarvá, slizovitá substance bez vůně, která má také hořkou chuť. Z odříznutých listů se odstraněním kůry nebo kůže listu získá dužina, která je gelem. Ta je většinou zpracovaná tzv. lyofilizací (sušením) a k prodloužení trvanlivosti získaného gelu jsou přidávány antioxidanty. Při domácím zpracování aloe je možné použít gel okamžitě vnitřně nebo jím ošetřit mírně poraněnou nebo poškozenou pokožku. Můžete si připravit šťávu přidáním dalších ingrediencí, nebo mast na vnější použití.

Složení: čistý gel obsahuje 99% vody a 0,3% různých sacharidů. K hlavním složkám směsi sacharidů patří pektiny, glucomannan, acemannan a pod. Gel také obsahuje aminokyseliny, třísloviny, lipidy a enzymy. Z minerálních látek zde mají zastoupení: sodík, draslík, mangan, měď, vápník, hořčík, železo a další. Najdeme zde i vitamíny skupiny B, konkrétně B1, B2, B6, B9 (kyselina listová), vitamín C a podobně. 

Zpracování: domácích receptů na to, jak zpracovat aloe vera je mnoho. Záleží na tom, zda i tuto rostlinu máte v plánu použít na vnitřní potíže, nebo vnější problémy. Jako příklad uvádíme tento jednoduchý recept na přípravu masti.

Mast z aloe vera

• Aloe vera je známá svými protizánětlivými, antibakteriálními a hojivými účinky. Proto se vřele doporučuje používat ji k ošetření mírných poranění pokožky, nebo menších ran, štípanců, popálenin, omrzlin, proleženin (dekubitů), ale i ekzémů a vyrážky. Pro přípravu masti potřebujeme 330 ml šťávy aloe vera, 1 sklenici vepřového sádla, místo sádla můžeme použít máslo (např. Bambucké, kokosové ...), k tomu můžeme přidat 4 čajové lžičky medu. Všechny suroviny vložíme do jedné nádoby, suroviny rozpustíme nad vodní parou. Tak získáme stejnorodou hmotu, kterou necháme vychladnout. Mast skladujeme v lednici.

Léčivé účinky:

Aloe vera patří k rostlinám, o kterých víme, že byly používány k léčení zdravotních problémů od pradávna. Mnohé národy se velice pochvalně vyjadřovali na adresu této rostliny. Pro jedny byla elixírem dlouhověkosti, pro jiné přírodním lékařem, jiní dokázali ocenit i její podobu a nazvali ji pouštní lilií. Dnes se aloe vera používá k vnějšímu ošetření poraněných tkání i na vnitřní zlepšení celkového stavu organismu či konkrétních zdravotních problémů.

Aloe vera blahodárně působí na imunitní systém, zajišťuje vnitřní ochranu proti infekcím. Neméně důležitými příznivými účinky je její podpora fungování trávicího systému a optimalizace metabolismu, látkové výměny. Aloe se používá také v zubním lékařství, doporučuje se na hojení ran po extrakci zubů, při paradentóze i na hojení aftů. Mnozí odborníci upozorňují na pozitivní vliv užívání aloe na zvýšení tělesné a psychické energie. Kromě toho, jsou zde možnosti lokální, vnější aplikace aloe na poranění nebo onemocnění pokožky, ať už akné, ekzém a podobně. Masti aloe jsou vhodné i jako prostředky ke zmírnění bolestí kloubů a svalů.

Aloe vera a HillVital produkty:

Aloe vera je přítomna ve většině HillVital balzámů. Důvodem je její obrovský terapeuticky potenciál, dokáže zmírnit bolesti pohybového aparátu, působit hojivě při poškození svalů, šlach (Master balzám, Salikort balzám), ale také při poraněních a onemocnění pokožky. Na sluncem spálenou pokožku, ekzém, svědění, akné či vyrážku, na všechny tyto potíže je vhodné použít krémy s obsahem aloe  (Psorisoft balzám, Dermasoft balzám). 

HillVital přináší zákazníkům i Nápoj Aloe vera. Jeho cílem je revitalizace organismu, má být životabudičem a podporou optimálního fungování těla.

Léčivé rostliny: Sběr

Před samotným sběrem bylin musíme zjistit, kdy obsahují největší množství účinných látek a kdy je proto nejvhodnější sběr.

Rostliny se odříznou nejméně na šířku dvou prstů nad zemí, nevytrhávají se i s kořeny! Na sběr je vhodný vrbový košík. Igelitové sáčky nejsou vhodné. Dbejte na to, aby rostliny byli z míst málo znečištěných, dále od rušných cest a průmyslových objektů. Podle možností by se bylinky měli sbírat v slunečné dny, protože tehdy je jejich léčivá síla větší.

SKLADOVÁNÍ BYLINEK

Podle možností se bylinky používají čerstvé.

Léčivé rotliny: SUŠENÍ

Nejpozději 5-6 hodin po sklizni začneme sušit. Sušením se bylina zbaví vody, mění se na drogu a stává se z ní cenná a poměrně trvanlivá surovina. Délka sušení závisí od části a druhu rostliny. Bylinky se nařezají na menší části a bez oplachování suší. Nařezané se rozloží na čisté prostěradla nebo na balící papír a nechají se na stinném a vzdušném místě sušit.

SKLADOVÁNÍ

Když jsou léčivé rostliny suché jako sláma, uložíme je do papírových sáčků, nebo do nádob z tmavého skla. Drogám škodí sluneční teplo, vlhko, a velké teplotní výkyvy.

Léčivé rotliny: PŘÍPRAVA TINKTUR

Tinktury jsou oblíbeným a dobře dávkovatelným léčebným přípravkem. Zpravidla jde o výluh drog v 60 % lihu. Předepsané množství drogy se poleje lihem a v uzavřené nádobě při běžné teplotě skladuje několik dní. Po cca 7 dnech se líh zcedí a droga vylisuje. Tekutiny se následně spojí. Potom se nechá tinktura odstát 12 hodin. Když se vyčeří, slije se do čisté nádoby.

PŘÍPRAVA VODNÍCH VÝLUHŮ

V domácích podmínkách se dělají tři druhy vodných výluhů – zápar, odvar a macerát.

Zápar: Rozdrobená droga nebo čajová směs se zalije předepsaným množstvím vroucí vody, přikryje se a nechá se stát cca 45 minut, potom se scedí. Užívá se za čerstva (do 12 hodin po přípravě).

Odvar: Droga nebo čajová směs se zalije předepsaným množstvím vroucí vody a vaří se 30 minut (pokud není stanoveno jinak). Během varu musí být nádoba přikrytá.

Macerát: Droga se zalije studenou vodou a při pokojové teplotě se nechá stát stanovený čas (od 30 min do 10 h). Před použitím se studený výluh přecedí.

O druhu vodního výluhu rozhodují zejména účinné obsahové látky v bylině.

Pokud chceme z drogy uvolnit slizovité látky, volíme maceraci v studené vodě, na uvolnění tříslovin je potřebný var.

Z měkkých částí teda květů a listů se obvykle dělají zápary a z tvrdých odvary.

Čajové směsi: 

Jednotlivé drogy se v léčbě málokdy uplatňují samy. Rastlinná droga se zpravidla kombinuje s jinými drogami. Z jednotlivých druhů se mísí směsi, aby se vhodně kombinovali účinky jednotlivých drog.

Masti: 

Rozehřejeme 500 g masti jako při smažení. Do horké masti přidáme byliny a krátce je osmahneme. Potom mast zakryjeme a dáme na chladné místo. Na druhý den přihřejeme, a přefiltrujeme přes lanové plátno . Takto připravenou teplou mast naplníme do připravených lahviček.

Olej: Bylinami naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme za studena lisovaným olivovým olejem a necháme 14 dní na slunném místě.

Koupel: 

Byliny macerujeme přes noc ve studené vodě. Následně na druhý den přihřejeme a vlijeme do vody připravené na koupel. Koupel by měl trvat 20 minut.

Člověk už v počátcích svého vývoje zjistil, že rostliny mu mohou sloužit nejen jako potrava, ale mnohé jsou vhodné i na léčení nemocí,  jiné zase zdraví škodí. Už staří Sumerové, Babyloňané a Asyřané poznali celou řadu. Známý Ebersův papyrus, pocházející asi z roku 1500 před n. l. obsahuje hodně receptů s léčivých rostlin.

Egypťané už 4000 let před n. l. pěstovali některé druhy léčivých rostlin. Antická civilizace poznala v dávné minulosti všechny důležité elementární rostliny a jejich odrůdy.

Základ vědeckého poznání léčivých rostlin v Evropě položili Řekové a Římané. Mezi nejznámějších patřili Aristoteles, Anaxagoras nebo Theofrastos a Galenus.

Rozšiřování znalostí o léčivých rostlinách urychlil objev knihtisku. Po jeho objevení se začaly vydávat herbáře.

Epocha herbářů

Herbáře, knihy s opisy rostlin a podrobnostmi o jejich léčivých účincích, začaly být populární v šestnáctém století. Snad nejznámějším je Brunfelsův herbář z roku 1500.

Učenci se snažili vyloučit z botaniky a soudobého léčitelství nevědecké postoje. Velký pokrok v poznání bylin znamenalo použití, nových technických prostředků při analýze rostlinných sloučenin a při výrobě tinktur a extraktů. Věda postupně nahrazovala přírodní léčivé prostředky syntetickou výrobou léků. Bylinářství ustoupilo do úzadí a zdálo se, že naše spojení s přírodou se přetrhává...

Přitažlivost bylin dnes...

Zájem o byliny na krátký čas ožil během první světové války. Vyvolal ho zčásti i nedostatek potravin a léků. V současnosti se medicína opět vrací k léčivým rostlinám. Můžou za to zejména nepříznivé vedlejší účinky chemických prostředků, barviv a syntetických sloučenin, které nás obklopují na každém kroku. To způsobuje zvýšený výskyt alergií a jiné nežádoucí účinky a nemoci. I proto v současnosti narůstá význam bylinek.

V Evropě v současnosti roste asi 1000 druhů léčivých rostlin. Lidové léčitelství používa 800 druhů rostlin v evropské oficiální medicíně asi jen 300 druhů. V České republice roste 500 – 600 druhů léčivých rostlin.

Název: Andělika lékařská (Archangelica officinalis)

Výskyt: Andělika lékařská roste velmi zřídka, ve vyšších polohách a většinou na vlhkých a chráněných místech a při potocích. Je možné si ji i vypěstovat.

Andělika lékařská: Kvete

Andělika kvete aktivně od června do srpna a její zvláštnost je, že je medonosná.

Sběr: Tato rostlina již téměř ve volné přírodě neroste a proto se na lékařské účely pěstuje. Při její sklizni platí pravidlo, že sběr provádíme až druhý rok na podzim, po zasetí na konci vegetačního období. Při sklizni je třeba si dávat pozor  aby se nepřišlo do kontaktu/dotyku se šťávou, neboť při styku s kůží na přímém slunečním světle může vyvolat nepříjemné puchýře.

Andělika lékařská: Použití

Léčivá andělika byla už dříve pěstovaná hlavně proti moru. Její hlavní využití je při uklidnění a posílení nervové soustavy a celého organismu. Doporučuje se používat před namáhavým dnem, zkouškou a pod. Když potřebujete být v dobré duševní kondici. Pro tento účel si připravujeme macerát nebo víno z této rostliny.

Kořen má i jiné léčivé účinky. Je močopudný, čistí krev, působí proti nadýmání, zlepšuje trávení a je pomocný při revmatismu. Působí i při poruchách menstruace a migréně.

V malých dávkách je andělika neškodná, ale při předávkování Vám může způsobit různé potíže.

Recept:

Víno z anděliky:

Nakrájíme kořen anděliky,  5 lžic vložíme do nádoby a následně zalijeme 1l červeného vína a necháme louhovat asi 2 týdny při pokojové teplotě a občas promícháme. Po odstátí přecedíme a přefiltrujeme, ale můžeme také nechat směs usadit a násl