Celková délka cévní soustavy lidského těla je více než 150 tisíc kilometrů. Tvoří ji cévy, tepny a žíly. Ty jsou jakýmsi potrubím, kterým procházejí látky nezbytné pro fungování těla, všechny živiny, energetické zdroje přenášeny krevním řečištěm. Hypoteticky by bylo možné předpokládat, že zánět žil se může objevit na velkém prostoru, kdekoliv po celé délce žil a těla. Reálně, ze zkušenosti však víme, že nejčastějšími oběťmi zánětu jsou žíly končetin, především dolních.
Zánět žil, odborně nazývaný jako flebitida, může mít dvě podoby. Medicína rozlišuje zánět povrchových žil - tromboflebitidu a zánět hlubokých žil - flebotrombózu. Zánět povrchových žil, tromboflebitida nepředstavuje pro zdraví člověka závažnější riziko. Nebezpečí hrozí až při přechodu zánětu z povrchových na hluboké žíly. Tento jev je sice vzácný, ale ne vyloučený. S flebotrombózou, neboli zánětem hlubokých žil, se častokrát spojuje vznik trombu (krevní sraženiny), který při odtržení může putovat krevním řečištěm až do plic a tím způsobit tzv. plicní embolii, což je život ohrožující stav. Přítomnost trombu v žilách může mimo jiné mít za následek ucpání cévy i mozkovou mrtvici.
Jak se projeví zánět povrchových žil
Charakteristickým pro zánět povrchových žil je většinou zpomalení krevního toku, poškození stěny cévy, trombus (krevní sraženina). To se navenek projeví různými příznaky. Jde většinou o
- zarudnutí pokožky v oblasti poškozené cévy,
- mírným lokálním otokem,
- ztvrdnutím, ztuhnutím postižené žíly,
- bolesti na místě, kde se daný defekt nachází.
Jak vzniká zánět povrchových žil
Existuje široké spektrum příčin a faktorů, které mohou mít podíl na vzniku zánětu, ať už povrchových nebo i hlubokých žil. Obvykle můžeme rozlišit infekční a neinfekční příčiny vzniku zánětu. Zánět povrchových žil může způsobit bakteriální infekce. Častokrát se tak stane po zavedení kanyly nebo katetru do žíly při intravenózní léčbě jiné nemoci.
Celkově však při vzniku zánětu povrchových žil převažují neinfekční příčiny a faktory. Jako příklad lze uvést:
- různé úrazy, traumata,
- nádorová onemocnění,
- užívání některých druhů léků, hormonální antikoncepce,
- kouření,
- Nadužívaní alkoholu,
- dlouhodobé stání na jednom místě,
- nedostatek pohybu, resp. dlouhodobé setrvávání v nečinnosti, v jedné poloze,
- trombofilie (náchylnost k tvorbě trombů),
- těhotenství,
- dřívější problémy s trombózou či křečovými žilami,
- nadváha, obezita.
Jak se diagnostikuje zánět povrchových žil
Zánět povrchových žil (tromboflebitida) má své specifické příznaky. Lokální zarudnutí v okolí žíly, mírný otok na stejném místě, bolest, pocit tíhy, někdy svědění. Při uvedení těchto projevů není k správnému určení diagnózy pro lékaře nutné vykonat žádné další speciální vyšetření. Pokud lékař vyžaduje další vyšetření, je to zpravidla ultrazvuk, jehož úkolem je vyloučit závažnější zánět hlubokých žil. Lékař může požádat o laboratorní testy, jejichž úkolem je zjistit zánět v těle.
Terapie zánětu povrchových žil
Zánět povrchových žil bývá většinou krátkodobou nepříjemností. Na jeho eliminaci, za předpokladu, že ho nedoprovází vážnější porucha, se nevyžaduje intenzivní farmakologická léčba. Nápomocné mohou být krémy, masti, gely. Jedním z nich, který vám může v krátkém čase pomoci odvrátit tuto nepříjemnost je Varikoflex balzám. Za zmínku stojí jeho čistě bylinné složení, které účinně působí a nezatěžuje organismus umělými látkami. Na udržení zdravých žil, na prevenci, doporučujeme čaj Flex. Ten obsahuje listy z malin, listy z lesních ostružin, listy z borůvky, měsíček lékařský a macešku, byliny pomáhající zpevňovat stěny žil a udržovat jejich pružnost.
K dosažení úlevy od zánětu povrchových žil existuje několik dalších praktických receptů. V případě poškození cév končetin, je velmi vhodné udržovat končetiny ve vyvýšené poloze. Jinou radou staršího data, je přikládat si na místo lokálního zánětu teplý flanel několikrát denně, za účelem zahřátí postižené žíly.
Už klasickým prostředkem při cévních problémech jsou kompresní punčochy, resp. "stažení", komprese postižených končetin obvazem. Vhodné jsou i při křečových žilách i jako prevence cévních problémů.
K dispozici je i medikamentózní léčba, ta se aplikuje hlavně v případech zánětu hlubokých žil, kdy je riziko trombózy a s ní spjatých komplikací velké. Tehdy lékaři doporučují a předepisují antikoagulanty, které bojují proti krevním sraženinám.
Na bolesti spojené se zánětem, zda povrchových nebo hlubokých žil, jsou zde, kromě zmíněných přírodních přípravků i tradiční farmakologické prostředky, antiflogistika: ibalgin, diclofenac apod. Záleží na individuálních preferencích každého z nás, pro jaké terapeutické prostředky se rozhodne. Přírodní nebo syntetické ?!