Blog, Strana 22

Popis: Aloe vera, česky aloe pravá je sukulentní bylina. Existuje více než 200 druhů aloe. Druh aloe pravá, resp. aloe vera vděčí za svůj název skutečnosti, že je to právě ona, která má léčivé účinky. Patří do čeledi asfodelovité. I s květy dorůstá do výšky 60 až 90 cm.  Listy jsou uspořádány do růžic, jsou světle zelené barvy. Listy dosahují délku 15 až 50 cm a jsou 4 až 7 cm široké. Na jejich okraji vyrůstají ostny a na vrcholy jsou zakončeny 2 až 3 zuby. Květy jsou válcovité, vyrůstají nad listy do výšky až 90 cm. Mají válcovitý tvar, světle žlutou barvu s červeným nádechem, s délkou zhruba 2,5 cm. Plod má tobolku s bohatým obsahem semen.

Výskyt: Aloe vera pochází z východní Afriky a Arabského poloostrova. Pro svůj růst potřebuje suché, teplé, slunečné podnebí. Proto se její přirozený výskyt váže na krajiny tropického a subtropického pásma. V současnosti se na medicínské a jiné účely pěstuje v mnohých krajinách světa. K jejím největším vývozcům patří Mexiko, Venezuela, Dominikánská republika. V České republice se pěstuje v interiéri jako okrasná rostlina.

Období květu, čas sklizně:

zužitkovatelnou částí aloe vera jsou listy. Ty je možné sbírat kdykoliv, podmínkou však je, aby byla rostlina minimálně tři roky stará. Optimálním věkem rostliny na její zužitkování jsou 3 až 4 roky. Doporučuje se nezalévat rostlinu týden před plánovaným sběrem listí. 

Sběr: z aloe vera se získávají dva primární produkty: latex a gel. Po příčném prořezání listu a jeho správném naklonění do 45-stupňového úhlu začne vytékat - latex, žluté barvy. Tato látka se nachází pod pokožkou listů. 

Zpracování:

Latex se při zpracování suší a to buď za studena, nebo za zvýšené teploty. Má charakteristický zápach, kyselou a výrazně hořkou chuť. Jeho vnitřní užití se nedoporučuje, má totiž silné projímavé účinky.  

Gel z aloe vera je vnitřní dužina listu. Je to bezbarvá, slizovitá substance bez vůně, která má také hořkou chuť. Z odříznutých listů se odstraněním kůry nebo kůže listu získá dužina, která je gelem. Ta je většinou zpracovaná tzv. lyofilizací (sušením) a k prodloužení trvanlivosti získaného gelu jsou přidávány antioxidanty. Při domácím zpracování aloe je možné použít gel okamžitě vnitřně nebo jím ošetřit mírně poraněnou nebo poškozenou pokožku. Můžete si připravit šťávu přidáním dalších ingrediencí, nebo mast na vnější použití.

Složení: čistý gel obsahuje 99% vody a 0,3% různých sacharidů. K hlavním složkám směsi sacharidů patří pektiny, glucomannan, acemannan a pod. Gel také obsahuje aminokyseliny, třísloviny, lipidy a enzymy. Z minerálních látek zde mají zastoupení: sodík, draslík, mangan, měď, vápník, hořčík, železo a další. Najdeme zde i vitamíny skupiny B, konkrétně B1, B2, B6, B9 (kyselina listová), vitamín C a podobně. 

Zpracování: domácích receptů na to, jak zpracovat aloe vera je mnoho. Záleží na tom, zda i tuto rostlinu máte v plánu použít na vnitřní potíže, nebo vnější problémy. Jako příklad uvádíme tento jednoduchý recept na přípravu masti.

Mast z aloe vera

• Aloe vera je známá svými protizánětlivými, antibakteriálními a hojivými účinky. Proto se vřele doporučuje používat ji k ošetření mírných poranění pokožky, nebo menších ran, štípanců, popálenin, omrzlin, proleženin (dekubitů), ale i ekzémů a vyrážky. Pro přípravu masti potřebujeme 330 ml šťávy aloe vera, 1 sklenici vepřového sádla, místo sádla můžeme použít máslo (např. Bambucké, kokosové ...), k tomu můžeme přidat 4 čajové lžičky medu. Všechny suroviny vložíme do jedné nádoby, suroviny rozpustíme nad vodní parou. Tak získáme stejnorodou hmotu, kterou necháme vychladnout. Mast skladujeme v lednici.

Léčivé účinky:

Aloe vera patří k rostlinám, o kterých víme, že byly používány k léčení zdravotních problémů od pradávna. Mnohé národy se velice pochvalně vyjadřovali na adresu této rostliny. Pro jedny byla elixírem dlouhověkosti, pro jiné přírodním lékařem, jiní dokázali ocenit i její podobu a nazvali ji pouštní lilií. Dnes se aloe vera používá k vnějšímu ošetření poraněných tkání i na vnitřní zlepšení celkového stavu organismu či konkrétních zdravotních problémů.

Aloe vera blahodárně působí na imunitní systém, zajišťuje vnitřní ochranu proti infekcím. Neméně důležitými příznivými účinky je její podpora fungování trávicího systému a optimalizace metabolismu, látkové výměny. Aloe se používá také v zubním lékařství, doporučuje se na hojení ran po extrakci zubů, při paradentóze i na hojení aftů. Mnozí odborníci upozorňují na pozitivní vliv užívání aloe na zvýšení tělesné a psychické energie. Kromě toho, jsou zde možnosti lokální, vnější aplikace aloe na poranění nebo onemocnění pokožky, ať už akné, ekzém a podobně. Masti aloe jsou vhodné i jako prostředky ke zmírnění bolestí kloubů a svalů.

Aloe vera a HillVital produkty:

Aloe vera je přítomna ve většině HillVital balzámů. Důvodem je její obrovský terapeuticky potenciál, dokáže zmírnit bolesti pohybového aparátu, působit hojivě při poškození svalů, šlach (Master balzám, Salikort balzám), ale také při poraněních a onemocnění pokožky. Na sluncem spálenou pokožku, ekzém, svědění, akné či vyrážku, na všechny tyto potíže je vhodné použít krémy s obsahem aloe  (Psorisoft balzám, Dermasoft balzám). 

HillVital přináší zákazníkům i Nápoj Aloe vera. Jeho cílem je revitalizace organismu, má být životabudičem a podporou optimálního fungování těla.

Léčivé rostliny: Sběr

Před samotným sběrem bylin musíme zjistit, kdy obsahují největší množství účinných látek a kdy je proto nejvhodnější sběr.

Rostliny se odříznou nejméně na šířku dvou prstů nad zemí, nevytrhávají se i s kořeny! Na sběr je vhodný vrbový košík. Igelitové sáčky nejsou vhodné. Dbejte na to, aby rostliny byli z míst málo znečištěných, dále od rušných cest a průmyslových objektů. Podle možností by se bylinky měli sbírat v slunečné dny, protože tehdy je jejich léčivá síla větší.

SKLADOVÁNÍ BYLINEK

Podle možností se bylinky používají čerstvé.

Léčivé rotliny: SUŠENÍ

Nejpozději 5-6 hodin po sklizni začneme sušit. Sušením se bylina zbaví vody, mění se na drogu a stává se z ní cenná a poměrně trvanlivá surovina. Délka sušení závisí od části a druhu rostliny. Bylinky se nařezají na menší části a bez oplachování suší. Nařezané se rozloží na čisté prostěradla nebo na balící papír a nechají se na stinném a vzdušném místě sušit.

SKLADOVÁNÍ

Když jsou léčivé rostliny suché jako sláma, uložíme je do papírových sáčků, nebo do nádob z tmavého skla. Drogám škodí sluneční teplo, vlhko, a velké teplotní výkyvy.

Léčivé rotliny: PŘÍPRAVA TINKTUR

Tinktury jsou oblíbeným a dobře dávkovatelným léčebným přípravkem. Zpravidla jde o výluh drog v 60 % lihu. Předepsané množství drogy se poleje lihem a v uzavřené nádobě při běžné teplotě skladuje několik dní. Po cca 7 dnech se líh zcedí a droga vylisuje. Tekutiny se následně spojí. Potom se nechá tinktura odstát 12 hodin. Když se vyčeří, slije se do čisté nádoby.

PŘÍPRAVA VODNÍCH VÝLUHŮ

V domácích podmínkách se dělají tři druhy vodných výluhů – zápar, odvar a macerát.

Zápar: Rozdrobená droga nebo čajová směs se zalije předepsaným množstvím vroucí vody, přikryje se a nechá se stát cca 45 minut, potom se scedí. Užívá se za čerstva (do 12 hodin po přípravě).

Odvar: Droga nebo čajová směs se zalije předepsaným množstvím vroucí vody a vaří se 30 minut (pokud není stanoveno jinak). Během varu musí být nádoba přikrytá.

Macerát: Droga se zalije studenou vodou a při pokojové teplotě se nechá stát stanovený čas (od 30 min do 10 h). Před použitím se studený výluh přecedí.

O druhu vodního výluhu rozhodují zejména účinné obsahové látky v bylině.

Pokud chceme z drogy uvolnit slizovité látky, volíme maceraci v studené vodě, na uvolnění tříslovin je potřebný var.

Z měkkých částí teda květů a listů se obvykle dělají zápary a z tvrdých odvary.

Čajové směsi: 

Jednotlivé drogy se v léčbě málokdy uplatňují samy. Rastlinná droga se zpravidla kombinuje s jinými drogami. Z jednotlivých druhů se mísí směsi, aby se vhodně kombinovali účinky jednotlivých drog.

Masti: 

Rozehřejeme 500 g masti jako při smažení. Do horké masti přidáme byliny a krátce je osmahneme. Potom mast zakryjeme a dáme na chladné místo. Na druhý den přihřejeme, a přefiltrujeme přes lanové plátno . Takto připravenou teplou mast naplníme do připravených lahviček.

Olej: Bylinami naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme za studena lisovaným olivovým olejem a necháme 14 dní na slunném místě.

Koupel: 

Byliny macerujeme přes noc ve studené vodě. Následně na druhý den přihřejeme a vlijeme do vody připravené na koupel. Koupel by měl trvat 20 minut.

Člověk už v počátcích svého vývoje zjistil, že rostliny mu mohou sloužit nejen jako potrava, ale mnohé jsou vhodné i na léčení nemocí,  jiné zase zdraví škodí. Už staří Sumerové, Babyloňané a Asyřané poznali celou řadu. Známý Ebersův papyrus, pocházející asi z roku 1500 před n. l. obsahuje hodně receptů s léčivých rostlin.

Egypťané už 4000 let před n. l. pěstovali některé druhy léčivých rostlin. Antická civilizace poznala v dávné minulosti všechny důležité elementární rostliny a jejich odrůdy.

Základ vědeckého poznání léčivých rostlin v Evropě položili Řekové a Římané. Mezi nejznámějších patřili Aristoteles, Anaxagoras nebo Theofrastos a Galenus.

Rozšiřování znalostí o léčivých rostlinách urychlil objev knihtisku. Po jeho objevení se začaly vydávat herbáře.

Epocha herbářů

Herbáře, knihy s opisy rostlin a podrobnostmi o jejich léčivých účincích, začaly být populární v šestnáctém století. Snad nejznámějším je Brunfelsův herbář z roku 1500.

Učenci se snažili vyloučit z botaniky a soudobého léčitelství nevědecké postoje. Velký pokrok v poznání bylin znamenalo použití, nových technických prostředků při analýze rostlinných sloučenin a při výrobě tinktur a extraktů. Věda postupně nahrazovala přírodní léčivé prostředky syntetickou výrobou léků. Bylinářství ustoupilo do úzadí a zdálo se, že naše spojení s přírodou se přetrhává...

Přitažlivost bylin dnes...

Zájem o byliny na krátký čas ožil během první světové války. Vyvolal ho zčásti i nedostatek potravin a léků. V současnosti se medicína opět vrací k léčivým rostlinám. Můžou za to zejména nepříznivé vedlejší účinky chemických prostředků, barviv a syntetických sloučenin, které nás obklopují na každém kroku. To způsobuje zvýšený výskyt alergií a jiné nežádoucí účinky a nemoci. I proto v současnosti narůstá význam bylinek.

V Evropě v současnosti roste asi 1000 druhů léčivých rostlin. Lidové léčitelství používa 800 druhů rostlin v evropské oficiální medicíně asi jen 300 druhů. V České republice roste 500 – 600 druhů léčivých rostlin.

Název: Andělika lékařská (Archangelica officinalis)

Výskyt: Andělika lékařská roste velmi zřídka, ve vyšších polohách a většinou na vlhkých a chráněných místech a při potocích. Je možné si ji i vypěstovat.

Andělika lékařská: Kvete

Andělika kvete aktivně od června do srpna a její zvláštnost je, že je medonosná.

Sběr: Tato rostlina již téměř ve volné přírodě neroste a proto se na lékařské účely pěstuje. Při její sklizni platí pravidlo, že sběr provádíme až druhý rok na podzim, po zasetí na konci vegetačního období. Při sklizni je třeba si dávat pozor  aby se nepřišlo do kontaktu/dotyku se šťávou, neboť při styku s kůží na přímém slunečním světle může vyvolat nepříjemné puchýře.

Andělika lékařská: Použití

Léčivá andělika byla už dříve pěstovaná hlavně proti moru. Její hlavní využití je při uklidnění a posílení nervové soustavy a celého organismu. Doporučuje se používat před namáhavým dnem, zkouškou a pod. Když potřebujete být v dobré duševní kondici. Pro tento účel si připravujeme macerát nebo víno z této rostliny.

Kořen má i jiné léčivé účinky. Je močopudný, čistí krev, působí proti nadýmání, zlepšuje trávení a je pomocný při revmatismu. Působí i při poruchách menstruace a migréně.

V malých dávkách je andělika neškodná, ale při předávkování Vám může způsobit různé potíže.

Recept:

Víno z anděliky:

Nakrájíme kořen anděliky,  5 lžic vložíme do nádoby a následně zalijeme 1l červeného vína a necháme louhovat asi 2 týdny při pokojové teplotě a občas promícháme. Po odstátí přecedíme a přefiltrujeme, ale můžeme také nechat směs usadit a násl

Název: Arnika horská (Arnica montana)
Prha chlumní (arnika)

Výskyt: Tato chráněná bylinka se v České republice ve volné přírodě často nenachází, ale oblibuje vlhké horské louky.

Arnika horská: Kvete

Arnika kvete od června do srpna a najdeme ji v podhorských lesích a horských lesních loukách.

Sběr: Sbíráme téměř celou rostlinu, květy, listy a kořen. Květy sbíráme, když jsou v plném rozkvětu, většinou v červnu, ale bez zákrovu a bez lůžka jen trubkovité a jazykovité květy. Kořen se sbírá na podzim a listy těsně před rozkvětem.

Arnika horská: Použití

Arnika horská se považuje za nejsilnější rostlinný lék vůbec. Její největší hodnotou je, že dokáže léčit krevní sraženiny. Působí na odřeniny a těžké pohmožděniny. Obklad z arniky nejlépe působí na černé nehty. Výborně pomáhá i při svalových bolestech a namožených svalech, otocích, zánětech kostí.

Bylinka má i jiné účinky. Mezi méně známé patří úžasný dezinfekční účinek, takže je možné ní i umývat rány.

Při vnitřním použití podporuje tvorbu krve a proto se používá na chudokrevnost.  Pomáhá i při křečových žilách, revmatismu, ale i při kornatění cév.

Kvůli neobyčejně silným léčivým účinkům je potřeba být opatrný a dodržovat maximální denní dávku pro vnější ale i vnitřní použití. Při vnějším může pálit pokožku a vnitřní použití může způsobit závratě a dokonce až bezvědomí nebo alergické reakce.

Recept:

Arniková tinktura:

Lžíci rozdrcené drogy kořene, listu nebo květu zalijeme 200g čistého lihu (80%) a necháme vyluhovat 10 dní a občasně protřepeme. Potom směs přefiltrujeme nebo přecedíme přes husté plátno. Směs pro zlepšení vzhledu můžeme nechat několik dní usadit a následně opatrně slijeme nebo stáhneme hadičkou.

Název: Sambucus nigra - Bez černý

Výskyt: Roste hojně blízko lidských příbytků, při potocích, pri plotech, na pustých místech vesnic, na okraji lesů a hájů, kolem stavenišť a rumištích.

Bez černý: Kvete

Od května do června.

Sběr: Sbíráme květy a plody. Květy sklízíme na začátku kvetení, kdy jsou prostřední květy ještě zavřené. Květnou drogu lze koupit i v lékárně. Plody sklízíme, když jsou už celkem zralé - černé. Lze je sušit, udělat sirup, běžným způsobem zavařit jako kompot a zalít vínem.

Bez černý: Použití

Čaj z černého bezu je prvotřídním lékem na všechny nemoci z nachlazení. Vyvolává pocení, ničí bakterie, čistí zahleněné průdušky. Má močopudné účinky a mírně prohání, čímž uvolňuje zácpu. Používá se i jako přísada do inhalačních směsí při rýmě a zánětu průdušek. Jako obklad se používá při křečových žilách.

Plody černého bezu tiší bolesti nervového původu. Pomáhají při zánětech nervu, např. trojklanného nervu, sedacího nervu (ischias) ale i při vyskočení meziobratlové ploténky páteře. Při těchto bolestech se doporučuje šálek bezových plodů, odvaru nebo sirupu třikrát denně. Kromě tišení bolestí pomáhá i při léčbě těchto problémů.

Recept:

Bezový sirup:

Na 1 litr čistých, zralých bobulí přidáme 1/4 1 vody, 15 minut pomalu vaříme a pak protlačíme přes síto. Do jednoho litru takto získané šťávy dáme 1/2 kg nerafinovaného přírodního cukru a ještě 10 minut povaříme. Ještě vařící nalijeme do zahřátých lahví a velmi těsně zazátkujeme. Necháme pomalu vychladit, např. pod peřinou. Popíjíme třikrát denně 1/2 dl, nejlépe hned zapijeme vodou, jelikož je sirup příliš sladký.

Název: Jalovec obecný (Juniperus communis)

Výskyt: Stálezelené keře, roztroušené na výš položených, suchých a kamenitých stráních. Daří se mu všude, kde je teplo a sucho.

Jalovec obecný: Kvete

Od dubna do května.

Sběr: Sbíráme dřevo, plody a vršky. Plody jalovce sbíráme na podzim do konce října. Jalovce dozrávají jednou za dva roky. Dřevo se sbírá bez kůry ze silnějších kmenů a větví. Nařízneme je na polínka. Vršky sbíráme od května do září. Drogu je možné koupit i v lékárně. 

Jalovec obecný: Použití

Hlavní léčebné použití jalovce je při močových nemocech, zvlášť při bílkovinách v moči na močové cesty při písku a kamenech v ledvinách. Zlepšuje látkovou výměnu v kloubech, což ji spolu s močopudností předurčuje na léčení revmatu. Používá se na odvodnění organismu a při různých kožních nemocech. Před použitím je vhodné plody rozdrvit, aby se dosáhlo lepšího vyluhování účinných látek. Jalovec pomáhá i při nadýmání, dezinfekci trávicího traktu. Jalovec nesmějí užívat lidé s nemocnými ledvinami a těhotné ženy.

Z plodů jalovce se připravuje i oblíbená koupel, nebo jsou přísadou do různých léčivých odvarů ke koupání.

[gallery columns="4" ids="2635,2636,2637,2638"]

Recept:

Jalovcová lázeň:

8 hrstí plodů a mladých výhonků jalovce vaříme ve dvou litrech vody asi 15 minut. Přecedíme a vlijeme do teplé vanové koupele. Tuto koupel opakujeme dvakrát týdně, 15 -20 minut.

Název: Bříza bělokorá (Betula pendula)

Výskyt: Bříza potřebuje hodně světla a proto ji nejčastěji najdeme ve světlých lesích.

Bříza bělokorá: Kvete

Od dubna do května.

Sběr: Z tohoto krásného stromu, sbíráme hlavně listy hned zjara.

Bříza bělokorá: Použití

Léčivé účinky břízy byly známy už v starých časech a dnešní studie její léčivost jen potvrdili, její značnou močopudnost. Proto se používá a je prvotřídním lékem na nemoci ledvin a močového ústrojí. Posiluje správnou činnost ledvin a pomáhá vylučovat ledvinové a močové kameny.

Odvodňováním organismu pomáhá při vyplavování biologických zplodin při revmatismu, kloubních a srdečních nemocech, přičemž odstraňuje z těla mnoho škodlivých látek a nemá přitom žádné vedlejší účinky a proto je ji možné užívat dlouhodobě.

Uplatnění má i při použití zvenčí, kde čistí a dezinfikuje vlasovou pokožku a podporuje růst vlasů. Jak vnitřně tak i zvenčí dokáže pomoci při revmatických nemocech, kde na obložení bolestivého místa můžeme použít i čerstvé, mladé lístky a následně přikryjeme igelitem, svážeme a necháme působit nejlépe přes noc.

Recept:

Močopudný čaj proti vodnatelnosti:

listy břízy 5(dílů)

list medvědice (nebo brusinky) 3 (díly)

nať zlatobýlu 5

lusky fazolí 2

nať rozrazil 3

nať přesličky 3

2 lžíce směsi zalijeme 6dl vroucí vody, přikryjeme na 15 minut a necháme louhovat. Následně přecedíme a pijeme polovinu ráno a polovinu večer.

Název: Čekanka obecná (Cichorium intybus)

Výskyt: Roste při cestách ale i na sušších pastvinách a mezích.

Čekanka obecná: Kvete

Krása rozkvetlých čekanek nás provází od začátku léta až do pozdního podzimu.

Sběr: Tato bylinka nesnáší odtržení a rychle po něm zvadne i když ji dáme do vody. Nejúčinnější je kořen, ale špatně se vykopává, proto se častěji sbírají jen květní hlávky a občas i okrajové výhonky a také  přízemní listy, ale pouze za pěkného počasí.

Čekanka obecná: Použití

Listy čekanky se doporučují konzumovat jako zdravé saláty i když mají silně hořkou chuť. Její léčivé účinky znali už ve starověkém Egyptě. Čistí krev, ledviny, slezinu a játra.

Je často používána jako důležitá složka čajových směsí na nemoci jater, zmírnění bolesti, žlučových a ledvinových kamenech. Rostlina je mírně močopudná a prohání, ale tímto procesem vyplavuje z organismu přebytečnou žluč a při otravě jater působí jako protijed. Doporučuje se lidem, kteří trpí velmi citlivým žaludkem nebo žaludečními vředy.

Bylinka je úplně neškodná, proto je možné používat ji v kombinaci nebo samostatně a hlavně dlouhodobě.

Recept:

Čekankový vitamínový salát:

Nazbíráme přibližně ve stejném poměru mladé lístky čekanky, pampelišky a vrchní části mladé kopřivy. Posekáme lístky nadrobno a přidáme stejné množství nastrouhaného jablka, trochu citronové šťávy, medu a hnědého nebo hroznového cukru.

Název: Chmel obecný (Humulus lupulus)

Výskyt: Pěstuje se hlavně v chmelnicích, které jsou situované v teplejších oblastech bez větru a se slunečným počasím.

Chmel obecný: Kvete

Kvete v čase od května do srpna v letním období.

Sběr: Z chmelu, této známé rostliny sbíráme šišky, které odtrháváme hned když začínají dozrávat, neboť pod lupínky najdeme drobná semena, která obsahují jeho nejúčinnější látku a to lupulin.

Chmel obecný: Použití

Jeho nejznámější účinek, na který se dodnes využívá je výborné zklidnění celého organismu. Lidé ho často využívají při migréně, potížích v přechodu a nespavosti. Místo škodlivých chemických látek bychom měli při nespavosti vypít před spaním šálek čaje z chmelových šišek, ale pomoct nám může i sáček naplněný těmito šiškami uložený vedle polštáře.

Čaj z chmelu je mírně močopudný a podporuje chuť do jídla, čímž zvyšuje činnost trávicích orgánů. Jeho dezinfekční účinky se používají v čajových směsích proti křečím, poruchám žaludku, ledvin nebo jater.

Při vnějším použití ve formě obkladů poslouží na rány a také na vypadávání vlasů. Musíme si ale dávat pozor, protože v běžných dávkách je chmel neškodný, ale při předávkování může být nebezpečný.

[gallery columns="4" ids="2668,2669,2670,2671"]

Recept:

Čajová směs na potíže v přechodu:

nať alchemilky 5

šišky chmelu 5(dílů)

nať řebříčku 4(díly)

listy benediktu 4

nať routy 3

kořen kozlíku 3

nať třezalky 3

list jmelí 2

nať srdečníku 2

2 lžíce zalijeme 1,5l vroucí vody a necháme louhovat alespoň 20 minut. Následně směs přecedíme a pijeme 2 až 3 krát denně.